Článek
Nedávno mi jedna paní učitelka z brněnské základky vykládala následující zkušenost a postřeh.
Když napomínala desetiletého žáka, aby se nepral se spolužákem, tak ji sebevědomě odvětil – Vy opravdu chcete, aby ze mne vyrostl nějaký „Chcimír“? Tak to si laskavě říkejte dětem „dezolátů“, já se budu bránit, když mne tady Ivan zase napadne.
Těžko se jí žákovi vysvětlovalo, že násilí někdy možno a jindy nemožno používat. A vlastně se jí to ani vysvětlovat nechtělo, jelikož vnitřně cítila, že má hošík vlastně kus pravdy.
Děti nám někdy nastavují přísné zrcadlo, jen co je pravda.
V českém veřejném prostoru se nyní také řeší téma zákazu bití dětí. Jedním z nich je i článek autora „Fenix Popelavý“, divím se, proč se někdo stydí za svoji identitu, ale to je ve finále jeho věc, držme se tématu.
Kdo chce, ten jej najde již v dnešním právním řádu, stejně jako zákaz bití a fyzického napadání dospělých fyzických osob, nicméně naši aktivní zákonodárci, chtějí úpravu ještě vylepšit.
V občanském zákoníku by měla přibýt věta, která označí tělesné tresty na dětech za nepřijatelné. Podtrhněme si červenou vlnovkou, že půjde o novelizaci občanského nikoliv trestního zákoníku. Což pro laiky zejména značí, že za bití dětí nebude žádný trest. De facto půjde jen o další deklaraci, že fyzické tresty nejsou v pořádku. Jako právnímu pedagogovi a teoretikovi se mi moc nelíbí, že ze zákonů se stává stále více informační nenormativní zpravodaj, ale budiž.
Česko se prý tímto krokem více přiblíží evropským legislativním standardům. Sice ve skutečnosti, je to spíše přání otcem myšlenky, ale v zásadě to asi ničemu moc v praxi neublíží, ale ani nepomůže.
Kdybych byl populista, tak bych nyní mohl spustit rétorický afektovaný kolovrátek například o nedostatku dětských psychiatrů či psychologů, ale v rámci fair play přiznávám, že ani já nevím, kde bych je nyní reálně vzal, a z čeho by se důstojně zaplatili. A to samozřejmě zdaleka není jediný problém, který dětský svět souží a trápí.
Ale zpátky k „násilí na dětech“. Nová občansko-právní úprava nebude znamenat, že na dítě se absolutně (!) nikdy nesmí vztáhnout ruka. To by bylo pokřivené hloupé „chcimírovské“ vidění světa.
Klasickým příkladem je, pokud vás fyzicky napadne na ulici dětská parta, ať již z důvodu loupežného nebo kratochvilného. Nezapomínejme, že i nyní existuje nejeden nudící se mladistvý či skupina mladistvých, kteří svou nudu zabíjí a vybíjí třeba násilím na dospělých či dokonce srabsky na seniorech. V takovém případě má senior či kdokoliv jiný právo se důrazně bránit. A v souladu s ustálenou českou i evropskou judikaturou obrana může být silnější než samotný útok, aby byla účinná.
Jistěže bezpečnější a leckdy i účinnější je přivolat policejní složky, nicméně to nyní neřešíme. Zde se snažíme stručně vyvrátit internetový hoax, že dítě (včetně deliktního) se stane absolutně nedotknutelné, jak se bohužel mylně objevuje v internetových diskuzích.
