Článek
Bylo, nebylo… za devatero radnicemi, za devatero paragrafy:
Nejprve musíme před pomyslnou závorku uvést, že na obecních (městských, krajských) úřadech souběžně pracují dvě základní skupiny zaměstnanců, a to úředníci a tzv. ostatní zaměstnanci.
Do první skupiny, tedy mezi úředníky, se dle ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb. řadí zaměstnanci podílející se na výkonu správních činností a zařazení do obecního nebo městského úřadu, do magistrátu statutárního města nebo do magistrátu územně členěného statutárního města, do úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně členěného statutárního města, do krajského úřadu, do Magistrátu hlavního města Prahy nebo do úřadu městské části hlavního města Prahy.
Pracovní a platová práva a povinnosti zmíněných územně-samosprávných úředníků upravuje zákoník práce jen podpůrně. Co to zde znamená? Ustanovení zák. práce se použijí pouze a jen v případech, jestliže zvláštní zákon, kterým je zde zákon č. 312/2002 Sb., o úředních územně-samosprávných celků, nestanoví jinak.
Zákoník práce (dále též zák. práce) má tedy v pracovněprávních vztazích úředníků tzv. podpůrnou platnost a účinnost. Pokud zákon neupravuje specificky některé nároky úředníků, platí obecně zák. práce. Pracovněprávní vztahy úředníků se řídí zák. práce především v oblasti dovolené, skončení pracovního poměru, obsahu pracovních smluv, pracovní doby apod.
Naopak výše zmíněný speciální zákon o úřednících územních samosprávných celků upravuje kupříkladu: předpoklady pro vznik pracovního poměru úředníka územního samosprávného celku, dále pak veřejnou výzvu, která musí předcházet uzavření pracovní smlouvy, nestanoví-li zákon o úřednících územních samosprávných celků něco jiného, dále např. výběrové řízení, jež je v některých případech podmínkou pro vznik pracovního poměru, např. pro vznik pracovního poměru úředníka zařazeného v obecním úřadu obcí s rozšířenou působností, dále dobu trvání pracovního poměru anebo právní aspekty převedení na jinou práci, a další odstupné, které při splnění stanovených podmínek úředníkům územních samosprávných celků náleží vedle odstupného upraveného zákoníkem práce.
Za druhou skupinu – tzv. ostatní zaměstnance – se považují ti, kteří nevykonávají v územních celcích správní činnosti (např. práce servisní, úklidové, řidičské apod.), a nejsou tedy úředníky. Jejich práva a povinnosti v pracovněprávních otázkách se tedy regulují pouze zák. práce, a ne zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků.
Co je to odstupné?
Vážení čtenáři a milé čtenářky, odstupným se z právního hlediska rozumí jednorázově poskytnuté peněžité plnění ze strany zaměstnavatele, které by mělo zaměstnanci sloužit jako odškodnění za ztrátu zaměstnání, avšak bez vlastního zavinění. Klíčovými pojmovými znaky zde tedy jsou – jednorázovost, finanční charakter, závislá práce a nezaviněnost ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance.
Odstupné náleží ve stanovených případech a za vymezených podmínek všem zaměstnancům, tedy jak úředníkům územních samosprávných celků, tak i ostatním zaměstnancům. Úředníkům územních samosprávných celků vedle odstupného dále v určených případech a při splnění stanovených podmínek náleží ještě další odstupné, jež modifikuje zákon o úřednících územních samosprávných celků.
Úředníkovi územního samosprávného celku, jehož pracovní poměr byl skončen ze strany obce (města, kraje) na základě výpovědi z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) – c), zákoníku práce tedy z příčiny, že se ruší zaměstnavatel nebo jeho část, z důvodu, že se zaměstnavatel nebo jeho část přemísťuje a z důvodu nadbytečnosti zaměstnance, náleží odstupné nejméně ve výši jednonásobku, dvojnásobku, nebo trojnásobku průměrného výdělku. Konkrétní výše odstupného zde závisí na době trvání pracovního poměru úředníka u téhož územního samosprávného celku. Zdůrazněme, že se zde musí jednat o stejnou radnici či krajský úřad.
Pozor, neuplynulo-li od skončení pracovního poměru úředníka do začátku následujícího pracovního poměru u téhož (!) územního samosprávného celku více než šest měsíců, bude se ex lege do doby trvání pracovního poměru úředníka započítávat i údobí trvání předchozího pracovního poměru. Zdůrazněme, že zmíněná „přetržka“ musí být maximálně půlroční, ne delší.
Jaké budou konkrétní výše?
Úředníkovi městského (krajského) úřadu, který u územního samosprávného celku pracoval méně než rok, náleží ze zákona (§ 67 zák. práce) odstupné nejméně ve výši jednonásobku průměrného výdělku.
Ve výši dvojnásobku průměrného výdělku náleží odstupné úředníkovi územního samosprávného celku, který u územního samosprávného celku pracoval alespoň jeden rok, avšak méně než dva roky.
Pakliže úředník působil u územního samosprávného celku přinejmenším dva roky, patří mu odstupné minimálně ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku.
Zdůrazněme, že předmětné ustanovení § 67 zák. práce zde jasně používá výraz „nejméně“, takže zaměstnavatelé zde mají možnost jít nad citovanou minimální zákonnou hranici.
Dále pak v souladu s ustanovením § 67 odst. 2 zák. práce samosprávnému úředníkovi, jehož pracovní poměr byl skončen ze strany územního samosprávného celku výpovědí z důvodů enumerovaných v úst. § 52 písm. d) zák. práce, jakož i radničnímu (či hejtmanskému) úředníkovi, jehož pracovní poměr skončil z těchto důvodů dohodou, náleží odstupné ve výši dvanáctinásobku.
O jaké konkrétní zákonné důvody se zde jedná? Tady jde o výpovědní důvod, kdy zaměstnanec na základě lékařského posudku nesmí vykonávat práci, kterou dosud vykonával, a to pro pracovní úraz, nemoc z povolání, jakož i její ohrožení.
Předmětné odstupné ovšem úředníkovi nenáleží v případě, kdy se územní samosprávný celek zcela zprostí odpovědnosti za pracovní úraz nebo nemoc z povolání.
Tím to však na radnici nekončí – další odstupné
Určitá zvláštnost úředníků našich radnic a krajských úřadů spočívá v zákonné existenci tzv. dalšího odstupného.
Ale pěkně popořadě. Úředníkovi územního samosprávného celku, jehož pracovní poměr byl ze strany obce nebo kraje ukončen výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení § 52 a) – c) zákoníku práce, tedy proto, že se zaměstnavatel nebo jeho část ruší, že se zaměstnavatel nebo jeho část přemísťuje a z důvodu nadbytečnosti zaměstnance, jakož i úředníkovi územního samosprávného celku, jehož pracovní poměr byl z uvedených důvodů skončen dohodou, náleží tzv. další odstupné. Výši a konkrétní podmínky tohoto mimořádného odstupného autoritativně stanoví zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků.
Územně-samosprávnému úředníkovi, jenž ke dni skončení pracovního poměru odpracoval nejméně deset let, náleží ex lege další odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ještě platí, že tzv. další odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku náleží úředníkovi územního samosprávného celku, který odpracoval nejméně patnáct let.
Odpracoval-li úředník územního samosprávného celku nejméně úctyhodných dvacet let na městském či krajském úřadě, náleží mu další odstupné ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku.
Hranice jsou tedy ex lege nastaveny na deset, patnáct a dvacet let. Škoda, že zákonodárce nepokračoval vertikálně výše, a nezakotvil do právního předpisu i hranici dvacet pět a možná i třicet let, aby náležitě ocenil i opravdové veterány našich územních samospráv.
Zde nutno upozornit na jednu důležitou věc. Do stanoveného počtu let trvání pracovního poměru se započítává nejen doba trvání pracovního poměru u územního samosprávného celku, který s úředníkem územního samosprávného celku rozvazuje pracovní poměr, ale taktéž i doba trvání pracovního poměru u jiného územního samosprávného celku. A nejen to, relevantně se sem započítává i doba trvání pracovního poměru u správního úřadu, pokud náplní práce úředníka byl převážně výkon správních činností.
Dalším limitem je zde skutečnost, že se do stanoveného počtu let trvání pracovního poměru započítává období až po 24. listopadu roku 1990. Takže doba před tímto datem se do výpočtu výše dalšího odstupného úředníků nezapočítává.
Pro mladší čtenáře připomeňme, že 24. listopadu 1990 se konaly první komunální volby po sametové revoluci a první po zrušení systému místních národních výborů a městských národních výborů, místo nichž se poprvé svobodně demokraticky volila zastupitelstva měst a obcí.
Dále pak do stanoveného počtu let trvání pracovního poměru se ex lege nezapočítává doba trvání vedlejšího pracovního poměru. Ta nemá na odstupné úředníků pražádný vliv.
Kdy se vyplácí?
Nyní se stručně podíváme na otázku, kdy bude odstupné úředníkovi územního samosprávného celku vyplaceno.
Obecně platí, že územní samosprávný celek je povinen vyplatit odstupné úředníkovi územního samosprávného celku po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu. Územní samosprávný celek a končící úředník se ale mohou svobodně dohodnout na výplatě odstupného již v den skončení pracovního poměru. Eventuálně si mohou smluvit i dobu pozdější než je stanovena českým zákoníkem práce. Ani jedna z načrtnutých možností není v současné době protiprávní.
Závěrem
Skutečnost, že úředníci našich 6252 obcí a třinácti plus 1 samosprávných krajů mají, za splnění určitých podmínek, zákonný nárok na speciální další odstupné, nutno pokládat za smysluplné a správné. Napomáhá mimo jiné ke stabilizaci lidských zdrojů na českých, moravských a slezských radnicích, magistrátech i krajských úřadech.
Možná by stálo za hlubší diskusi, zda v příslušném právním předpise nevytvořit – de lege ferenda – ještě další skupiny pro odstupné, a to pro úředníky a úřednice, kteří dovršili nejméně 25 nebo 30 let pracovního poměru v územní samosprávě. Aby byli oceněni i skuteční „ultra-tahouni“ našich městských a obecních úřadů.
V nadsázce řečeno na závěr – člověk má zpravidla jen jeden život, a když jej de facto stráví na radnici nebo krajském úřadě, tak by si na závěr vyšší odměnu, alespoň v podobě odstupného, jistě spravedlivě a předvídatelně zasloužil.
(Text byl ve zkrácené podobě, při zachování smyslu publikován v Deníku advokacie)
