Článek
Tomášovi táhlo již na sedmatřicet, okolí na něj tlačilo, aby se už oženil. On by i rád, ale v posledních letech ani neměl s kým. Pracoval jako ajťák, peněz měl docela dost i po zdanění, v tom problém nebyl. Ani příliš moc nepil, ani drogy nebral, a to byl z Brna. Okolí mu říkalo „Mlčenlivý Tom“, protože toho moc nenamluvil, v mládí – tedy jako náctiletému mu naopak říkali „Turbo“, jelikož mluvil velice rychle, někdy až zmatečně, někdy mluvil naopak pravdu, čímž naštvával své okolí.
Později se asi zatvrdil, a mluvil málo, a dost pomalu, proto ta výše citovaná ne úplně důvtipná přezdívka.
Pracoval jako ajťák – ale to jsme již psali, autor jen zkoušel, zda laskaví čtenáři dávají pozor.
Jede se do Prahy
Jednou se Tom vypravil s firmou na „chlastačku“, pardon, na team building do hlavního města. Pravda, většina Brňáků jezdí do Prahy spíše za trest, nicméně v zájmu firemní kultury nutno občas vystoupit z komfortní zóny, jak ostatně opakovala i ta věčně přemotivovaná paní z HR.
A tak jel i Tomáš, který si od výletu sliboval i nějaké to milostné povyražení. Pravda, dával si kurz 1 ku 17, že zaskóruje, nicméně jako dlouholetý sportovní sázkař věděl, že i outsider občas nečekaně zaboduje a porazí favorita.
V Praze po několika nudných školeních a prohlídce Muzea voskových figurín následovala hned prvního večera pořádná „veselice“ za přítomnosti nealkoholických, ale zejména alkoholických nápojů. Navíc ku zlepšení celkové nálady přispělo nejen pokročilé jaro, ale i skutečnost, že jedno z „pražských S“ vyhrálo zrovna fotbalovou ligu.
Již ani nevíme, zda to byla letenská Slávie nebo vršovická Sparta, pro brněnské ajťáky i ajťačky to byl nový neznámý pocit, s tím se za svého života v krokodýlí matičce Brno nikdy nesetkali. Pro naše vypravování je klíčový poznatek do mozaiky, že nálada na večírku byla opravdu skvělá a jiskřilo to snad mezi všemi živými. Jen pracovníci zmožení přemírou alkoholu a pospávající na stolech i pod nimi, ti již nejiskřili.
I Tomáš si po pár panácích a panenkách na kuráž dodal odvahy a začal takříkajíc „dělat“ do jedné samoživitelky, jménem Karolína. A světe, div se, úspěšně.
Tedy prostopášnější čtenář nebo čtenářka (abychom byli genderově korektní) si tady již pravděpodobně představuje divoké postelové scény z firmou placeného hotelu, tak daleko to zase nedošlo. Ergo kladívko, takové velké zázraky se nedějí ani v hlavním městě.
Co se vlastně stalo? Po několikahodinovém popíjení a flirtování se Tom a Karolína začali polodivoce líbat. Nicméně po pár sekundách se Karolína od kolegy odtrhnula a zvolala naštvaně – To jsem ještě nezažila, aby tak někomu nechutně páchlo z úst! (pravda, řekla to značně drsněji, ale autor článku si vzpomněl na autorský kodex zakazující vulgarity na tomto webu).
A bylo po všem. Tomáš byl tuze nazlobený, takový kousek od prchavého štěstíčka byl, a zase nic.
Druhý a třetí den ještě s kamarádem právníkem po Messengeru věc detailně analyticky probíral, že by mohl zažalovat svého zubaře, který ho objednal až za sedm týdnů, a bůh ví, zda jeho smůlu přinášející špatný dech nezapříčinil nějaký zkažený zub.
Právník Otakar mu však případnou žalobu rozumně vymluvil. Mimo jiné si nedokázal představit důkazní řízení, a jak by chudák Karolína vypovídala před civilním soudem o náhradu škody. Protistrana by ji jistě šalamounsky navrhla předvolat. Navíc i právníci se bojí zubařů, tak se mu do kauzy dvakrát nechtělo. Také Tomášovi argumentoval délkou soudních jednání, která je sice dle statistik údajně jedna z nejrychlejších v Evropě, nicméně i tak by to bylo na roky.
A teď přijde happy end – Tomáš se nikdy neoženil a žije si, s královským ajťáckým příjmem, spokojeně dodnes.
