Článek
Ačkoliv jej napsala paní Veselá, tak jde o smutné nepochopení principů tržního hospodářství.
Tovar jí nabízený na volném trhu nemá a ani mít nemůže žádnou jasnou cenu, ta vždy záleží na dohodě. A dohoda je vždy minimálně dvoustranná, ze své prapodstaty. Tedy nikoliv jednostranná - to by bylo direktivní nařízení.
Proto vyčítat někomu, že chtěl o ceně podstoupit „smlouvací rituál“ , je jako vyčítat vodě, že je mokrá.
Autorka mj. uvádí - nabídla jsem je za 7 999 korun. Podle přítele směšná částka, ale než aby se doma zbytečně „válely“, mohly by udělat radost někomu jinému.
Povšimněme si jak mistrně podprahově autorka zvládá vlastní PR…podle přítele směšná částka - autorka naznačuje, že je lidumil, a proto prodává velmi levně.
Proč jí pak vadí, když to chce někdo ještě levněji? Vždyť postupuje plně v souladu s její dobrotivou filozofií. Která je umocněna slovy „udělat radost někomu jinému.“ Z jakého důvodu nechce udělat ještě větší radost, ještě větší slevou?
Objektivní trhlinu ve vnímání Veselé dobroty ovšem činí baťovská cena 7 999 Kč, proč tam férověji nedala 8000 Kč a použila tento otřepaný obchodnický „devítkový“ trik?
Nechci se autorky dotknout, ale řada z nás má životní zkušenost, že ti, kteří nechtějí vyjednávat o ceně, spíše tím spíše maskují vlastní (větší či menší) hamižnost a možná i lakotu, kdo ví.
Hezký den všem čtenářům a čtenářkám.
