Článek
Již více než 20 let učím správní právo a správní vědu. Tedy se zabývám též územní samosprávou - obcemi a kraji. Nedávno mi jeden bývalý student vypravoval příběh jeho aktivní tchýně.
Nebojte nebudou to suché paragrafy, ale lidský příběh s obecnějším přesahem.
Učitelka na penzi
Paní Klára dlouhá léta učila na základní škole a věnovala se rodině, vychovala tři děti. Které měla, a teď se podržte s pouhopouhým jedním manželem. V 72 letech ovdověla, jak známo muži se v Česku dožívají kratšího věku, navíc jejímu Fanánkovi bylo o 5 let více.
Nicméně paní Klára se prala se životem dál a též se aktivně účastnila společenského života u nich v obci. A občas jako stará kantorka mj. psala do místního zpravodaje.
Takovou tu lokální klasiku - upozorňovala, kde je vyvrácená nějaká dopravní značka, zničená lavička nebo kde si chodník zaslouží opravu. Avšak Klára psala i články pozitivní, když si sousedkami povšimla, že je někde něco pěkně z obecních peněz opraveno. Samozřejmě se také věnovala svým šesti vnoučatům, která milovala nade vše na světě a luštění křížovek. Sudoku ji ovšem nebavilo.
Kandidátka bez bázně a hany
Nyní se dostáváme k jádru nevšedního příběhu. Když bylo paní Kláře 76 let, konaly se u nich v obci komunální volby, ostatně jako každé 4 roky.
Klára se těšila, jak zase zakřížkuje napříč kandidátkami pracovité lidi, často své bývalé žáky. Avšak, co komunální čert nechtěl, v červnu za ní přišel s prosíkem, bonboniérou a konopnou mastí bývalý žák Patočka a přemlouval ji, aby se nechala zapsat na jejich kandidátku „Nezávislých pro Třešnovou“.
Klára samozřejmě váhala a nechala si čas na rozmyšlenou, nicméně do srpna, kdy byl „deadline“ (jak říkají mladí) pro odevzdání kandidátních listin se rozhodla, že se skutečně nechá zapsat na poslední místo devítičlenné kandidátky. Jak říkala, jen tak do počtu.
Její děti a vnoučata z toho nebyly nadšeny, ale co mohly, pro pět ran do Obecního úřadu, dělat? Paní Klára se jen dobrácky smála - kdo by mne tam zvolil, starou bábu. Navíc argumentovala faktem, že v minulých volbách na jiné kandidátce u nich v obci kandidoval, také do počtu, dokonce 81letý pan Sládek, který ještě navíc cvičil v Sokole. A toho též nikdo nezvolil.
Kandidátka slaví nečekaný triumf
Avšak učitelka na penzi se přepočítala. Její hnutí nezávislých drtivě vyhrálo, porazilo zbylá dvě uskupení nezávislých i staromódní lidovce na hlavu. Získali sedm křesel, Klára byla sice, jak víme až na devátém místě, nicméně díky své popularitě v obci a díky hlasům bývalých žáků a jejich rodin tzv. „přeskočila“ a stala se zastupitelkou.
Poprvé v 76 letech.
Rodina jí to ovšem rozmlouvala, a radí jí: Babi, musíš se věnovat spíše sama sobě a rodině, komunální politika, to není nic pro tebe, to je špína. Nejvíce ji odrazoval zeťák - právník. Barvitě jí líčil, jak řada zastupitelů, i když to myslela dobře, skončila i před soudem. Avšak Kláře jakoby nalil nové krve dožil a just mandát zastupitelky své obce neodmítla.
Starostkou ani místostarostkou se samozřejmě nestala. A jak víme, v obcích, kde je méně než 15 zastupitelů se ze zákona nezřizuje rada obce, takže Klára se nemohla zákonitě stát ani radní.
Nicméně plně se realizovala jako zastupitelka obce a též se stala členkou Finančního výboru zastupitelstva. Čtenář si teď řekne, no tak si tam seniorka poseděla, možná i pospala.
Avšak chyba lávky. Po pár měsících, když se Klára náležitě zorientovala v zákoně o obcích, jednacím řádu zastupitelstva a dalších předpisech, kolikrát zatěžovala všetečnými dotazy i chudáka zetě - právníka, se pustila srdnatě do práce. Dokonce i starosta Patočka ji kolikrát položertem napomínal, paní Kláro, vy jste na mně na zastupitelstvu jako pes, a to jsem vás přivedl do politiky.
Sousedka Anežka si ji ráda dobírala a volala na ní: Paní radní, nevíte bude zítra pršet… Paní radní, nezapomeňte, pro samé schůzování dát králíkům… Marně ji Klára vysvětlovala, že v malých obcích rada není, tak nemůže být „radní“. Inu, znáte ty vesnické humory.
Dokonce se jí začal dvořit i neúspěšný kandidát pan Sládek, ale Klára jen mávla rukou, co pak já mám čas někde trajdat „po randetech“ s dědkama, já si radši přečtu časopis Moderní obec a podkladové materiály do Finančního výboru.
Závěr
Jak vidíte, i ve vyšším věku se dá pracovat pro obec a být užitečný svému okolí. Chce to jenom chtít. Neházejme flintu do žita.
(napsáno na základě skutečné události, jména osob i obce, byla pozměněna).
