Článek
M. Jurečka odstoupit prozatím nehodlá. A vypadá to, že ani letos neodstoupí. Jurečka sdělil, že sociální správa automaticky dorovná penzi na průměrnou částku disidentům a disidentkám s nízkým důchodem, kteří dostatečně dlouho platili odvody.
Nicméně v dnešním článku si připomeneme slavného hladovkáře z devadesátých let, který ji dokázal držet údajně skoro sto dní a nocí.
Je jím legendární Miroslav Mareček z Kyjova na Moravě.
První hladovku pan Mareček držel již před listopadem 1989.
I když měl na gymnáziu vynikající prospěch, na VŠ se z kádrových důvodů nikdy nedostal.
Pracoval jako dělník ve sklárnách, později jako topič v kotelně. Ve volném čase množil a rozšiřoval petici Několik vět. Zmíněných „Několik vět“ rozšiřoval v Kyjově a okolí zejména spolu s chartistou Petrem Kozánkem.
Byl udán spoluobčany a byla u něj udělána prohlídka, StB nalezla tiskárnu. Byl převezen k výslechu a obviněn z pobuřování.
Proti obvinění držel od září 1989 svoji první hladovku. Dle archívů a dobového tisku, ho po 35 dnech příslušníci jihomoravské VB odvlekli násilím do nemocnice. Později byl převezen do psychiatrické léčebny, kde byl označen za nesvéprávného.
Po revoluci…
Pak přišla Sametová revoluce, kterou Mareček prý nejprve podporoval, ale později byl polistopadovým vývojem zcela zklamán a následně zlomen.
V roce 1991 přestal jíst znovu, protestoval tak proti postupu generální prokuratury při vyřizování jeho podnětů. Hladovkou bojoval i proti zneužívání psychiatrie. Psychiatrička ho totiž v roce 1989 prohlásila za nesvéprávného.
Nejedl i kvůli tomu, že chtěl odsouzení iniciátorů tzv. pendrekového zákona.
Hladověním ovšem ničeho zásadnějšího nedosáhl. Stáhl se do ústraní a začal žít jako samotář.
Soudil se mimo jiné se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, které odmítal platit povinné zdravotní pojištění. Jeho dům byl velmi neudržovaný, místo záclon měl nalepené noviny.
Nejdéle vydržel bez jídla údajně 95 dnů. Některé prameny ovšem namítají, že Mareček pil během hladovky (či její části) pivo a šťávu z kompotu, čímž dodával tělu jisté živiny.
Kyjov, Kyjov, Kyjov – zde studoval, pracoval, protestoval, a nakonec i zemřel
Celý život strávil v Kyjově, kde i v roce 2008 za částečně neobjasněných okolností zemřel.
Na začátku října 2008 našla Marečkova matka spolu s přivolanými policisty svého syna v jeho kyjovském domě. Seděl v křesle, lampa ještě svítila, rádio hrálo. Mareček ale nespal. Byl mrtvý. Nejspíš už několik měsíců. Jeho vysušené tělo, které bylo zcela bez tekutin a ani po dlouhé době tak nepodlehlo hnilobnému procesu.
Dodejme, že M. Mareček zemřel ve věku 54 let, což věru není mnoho. A jeho nebohé matce, která bydlela roky ve stejné kyjovské ulici, se podařilo to, čeho se děsí každý rodič – přežila své vlastní dítě. ˇ
Čímž byl smutný osud dokonán.
Zemřel pro jedny udatný hrdina, pro jiné podivín či dokonce tvrdohlavý blázen.
Ať tak či onak jistě si zaslouží tichou vzpomínku a možná i místo v učebnicích moderních dějin a politologie.
Prameny:
