Článek
Přeprava bez cíle totiž přestává být přepravou. Ale popořadě, milí čtenáři.
Dlouho jsem si myslel, že podstatou taxislužby je dostat se z bodu A do bodu B, nikoliv se rekreačně povozit v (historickém) automobilu. Byl jsem nedávno vyveden z omylu. Ale pěkně popořádku.
Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu, který uzavřel, že i vyhlídková jízda vozidlem určeným pro nejvýše devět osob spadá pod zákonnou definici taxislužby podle § 2 odst. 9 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vzbuzuje otázku, zda se právní výklad definitivně neodpojil od zdravého rozumu.
Soud totiž autoritativně mj. tvrdí, že i tehdy, když jízda začíná a končí na stejném místě, jde o taxislužbu. Jinými slovy – i kruh se dá podle soudu považovat za přímku.
Podle zákona je taxislužbou silniční doprava provozovaná pro cizí potřeby vozidly určenými pro přepravu nejvýše devíti osob včetně řidiče, při níž je cestující dopravován z místa určeného touto osobou do místa určení. Právě pojem přeprava je zde klíčový. A právě zde se Nejvyšší správní soud, dle mého názoru, dopustil výkladového pochybení.
Právo není holubník
Aby mohla být činnost považována za taxislužbu, musí být naplněny všechny zákonné znaky. Jedním z nich je, že jde o službu, jejímž účelem je přepravit osobu z bodu A do bodu B – tedy cílevědomé přemístění. Jenže při okružní jízdě se žádné přemístění nekoná. Výchozí i cílové místo jsou totožné, cestující se pouze pohybuje, nikoliv proto, aby se ocitl jinde, ale aby viděl, poznal, zažil. Smyslem není doprava, ale samotná cesta. Zde navíc historickým vozidlem, kterým by se turista či jiný „moto-fanoušek“ (z pohledu ekologů asi pěkný holomek) jinak většinou nesvezl.
Rozdíl mezi přepravoua přemisťováním přitom není slovíčkařením, ale zásadní hranicí právního smyslu. Přeprava má cíl, přemisťování nikoli. Pokud Nejvyšší správní soud mj. tvrdí, že místem určení může být i výchozí místo, popírá sám jazyk i logiku. Místem určení totiž ze své podstaty musí být jiné místo než to, odkud se vyjíždí – jinak by ztrácelo význam.
Jistě možno namodelovat případ, že paní Vávrová jede taxíkem z Brna-Maloměřic za sestrou do Brna-Řečkovic, tam jí předává bábovku, nebývale stručně a rychle pomluví sousedku a bez zbytečného odkladu se vrací zpět domů do Brna - Maloměřic. Nicméně je jasné, že zde nešlo o okružní jízdu, a smyslem byla návštěva Řečkovic, byť miniaturní. Taková cesta opravdu spadá do režimu taxislužby. V tom není problém. Naopak, pakliže se pan Ing. Rudolf Sojka rozhodne projet historickým vyhlídkovým vozidlem z Prahy-Malé Strany a skončí zase na Malé Straně, tak jde o vyhlídkovou okružní rekreační jízdu, jejímž cílem je pouť samotná. Pan Sojka se pokochá historickou Prahou a jízdou veteránem. Zda doma dostal od manželky (či registrovaného partnera) vynadáno, že se zbůhdarma coural Prahou a nepracoval na zahrádce či opět odložil opravu protékajícího WC nyní vážně neřešíme.
Když cesta je cílem
U okružní jízdy je de facto jedno, kde se začne a kde skončí. Jejím obsahem je zážitek z cesty, nikoliv dosažení cíle. Hovořit v takovém případě o přepravě, jak to učinily naše soudy, je proto de facto absurdní.
Přijmeme-li citovaný justiční výklad, museli bychom za taxislužbu považovat i turistický vláček v lázních, koňský povoz v centru města nebo vyhlídkovou loď. Dodáváme v dobrosrdečné publicistické nadsázce.
Takový výklad je ovšem v rozporu s účelem příslušného zákona. Ergo soudní kladívko, ten má regulovat dopravu osob z jednoho místa do druhého, nikoliv turistické vyhlídkové okružní jízdy.
Zákonodárce jistě neměl v úmyslu, aby podnikatel, který nabízí okružní jízdy po městě, musel mít koncesi na taxislužbu. Samozřejmě pokud má zákonodárce ambici regulovat okružní vyhlídkové veteránské jízdy, nechť přijme speciální paragrafy pro tuto oblast. Nota bene českomoravský zákonodárce reguluje (skoro) vše rád a intenzivně. Nicméně nechť se zpětně nesnažíme okružní procházkové beránky interpretačně podřadit pod paragrafy primárně určené pro tygry a gepardy.
Závěrečná pointa
Právo má být nástrojem rozumu, ne přepjatého formalismu. Pokud se i vyhlídková jízda historickým vozidlem stává (aspoň pro právníky) taxislužbou, pak už nezbývá než čekat, kdy se za taxislužbu prohlásí i jízda na kolotoči. To budou mít „světští“ vážně radost.
