Článek
Byrokracie. Nepružný pracovní trh. Nízké výživné, které nikdo pořádně nevymáhá. Sociální dávky nastavené tak, že trestají každou snahu zlepšit si situaci. Pokud Vám je vůbec přiznají a systém, který místo pomoci, na ženy kouká jako by jí chtěly vždy zneužít.
Na co by měli být dva a půl člověka, musí být jedna žena. Bez finanční rezervy. Bez druhé směny někoho jiného, kdo by pomohl.
A to utrpení není jen o únavě a psychickém tlaku, ale i o tvrdé realitě finanční situace. Nájmy jsou vysoké. Najít dostupný byt 1+1 nebo 2+1 je v mnoha městech skoro nemožné, pokud žijete jen z jednoho příjmu.
Pro spoustu matek samoživitelek to znamená život na ubytovnách. V malých pokojích, bez soukromí, často v prostředí, které není ani vhodné pro děti a výchovu dětí.
Z toho začarovaného kruhu je těžké se vymanit — a ještě těžší je to, když jste na to samy.
Protože systém tady nepodává pomocnou ruku.
Systém tady trestá.
A to je rozhodnutí, že přežití žen a dětí není prioritou naší společnosti.
Tyto ženy jsou přitom hrdinky.
Každý den vstávají, i když jsou vyčerpané.
Každý den hledají řešení, i když se zdá, že už žádná nejsou.
Drží své děti nad vodou v podmínkách, které by zlomily nejednoho z nás.
Ne proto, že by měly na výběr. Ale proto, že jsou silné, protože láska k jejich dětem je silnější než únava, frustrace i beznaděj.
A jestli má někdo stát na jejich straně, jsme to my. Celá společnost, celý systém.
Protože společnost, která si neváží svých hrdinek, je společnost, která nestojí za řeč…
