Článek
Kontroly nad ženským tělem, nad ženským potěšením a nakonec i nad ženskou svobodou.
Žena, která má zkušenosti, totiž není tolik závislá na tom, co jí řekne muž. Zná své tělo, ví, co chce a co nechce, a je těžší ji manipulovat. A právě toho se někteří muži bojí. Bojí se srovnání, bojí se toho, že žena bude mít sama moc nad svým potěšením, a bojí se i jejího osamostatnění. Proto ji chtějí „udržet“ v pozici, kde je pro ně snazší ji kontrolovat. Je to tedy daleko více, než o nějaké „ženské čistotě“ o strachu mužů, že ženy budou vědět, co chtějí.
Historicky i antropologicky je celé tohle točení se okolo panenství a čistoty a snahy mít co nejméně partnerů jako standard naprosto vyvrácené. Většina tradičních společností nepovažovala ženskou sexualitu za hřích, který je třeba svazovat. Naopak – u velké části kultur bylo běžné, že ženy měly více partnerů. Antropologové to dokládají v mnoha příkladech od Tibetu po Afriku. Ženská sexualita byla přirozenou součástí života komunity, ne důvodem k hanbě.
Dnešní posedlost „body countem“ tedy není o žádné přirozenosti. Je to kulturní konstrukce, která ženám bere hlas. A navíc je i dvojím metrem – protože muži se za zkušenosti chválí, zatímco ženy se za ně trestají.
A já si myslím, že žádná žena by neměla být souzena podle počtu partnerů. Protože to není měřítko její hodnoty. Je to jen číslo. Co ale hodnotu má, je její svoboda rozhodnout se, jak bude žít, s kým bude žít, a kolik zkušeností si odnese.
