Článek
Ve Finsku má každá žena při těhotenství svou zdravotní sestru, která ji provází od začátku až do porodu – a dál. Pomáhá s přípravou, se strachem, s realitou každodennosti. A když se dítě narodí? Přijde baby box. Ale né ten, který si vybavíme v Česku.
Finská krabice plná věcí: oblečení, hygienické pomůcky, deka, lahvička, matrace, oblečky, ručníky, plenky. Věci se mění v čase. Dnes už je většina věcí v krabici udržitelná. Sama krabice může sloužit jako postýlka pro dítě.
K tomu praktické informace. A hlavně: vědomí, že na to nejsi sama.
A co Česko?
Tady žena porodí – a co potom?
Co kojení? Co psychika? Co vývoj dítěte? Co kontaktní rodičovství, uspávání, nošení, reflux, plačtivost?
A co když žena nemá partnera? Nebo babičku? Nebo má trauma z porodu? Nebo prostě jen potřebuje vědět, co je normální a co ne?
V Česku nemá kam jít. Pokud nemá osvíceného lékaře se kterým bude vše konzultovat třeba po telefonu, tak není komu zavolat.
Žena v šestinedělí často krvácí, nevyspí se, je vyčerpaná a sama. Místo péče slyší rady o tom, co všechno dělá špatně. Místo podpory cítí tlak. Místo jemnosti přichází tvrdý náraz do reality.
A přitom – vychovává novou generaci.
Věnuje celé své tělo a celé své dny tomu, aby to dítě mohlo vyrůst. Dává všechno. A od systému často nedostane nic. Kromě papírování a pocitu, že selhává, když nezvládá všechno s úsměvem.
Já si nemyslím, že by žena měla být v tomto období na to sama, bez podpory a péče.
Myslím si, že mateřství je síla. A že systém tohle nevidí a selhává.
Proto chci systém, kde je po porodu běžné, že se někdo staví doma.
Kde existuje poporodní péče, poradkyně, psycholožka, dula, pomoc s kojením. A to vše hrazeného z veřejného rozpočtu.
Kde žena není na všechno sama, ale má síť podpory – ne proto, že měla štěstí, ale protože to je standard.
Protože v zemi, kde se k lidem s dětmi přistupuje jako k přítěži, neporostou děti, ale křivdy.
Porod je začátek. A začátky si zaslouží péči, podporu, solidaritu, trpělivost a někoho s kým si o tom všem můžete promluvit.
Ne kontrolu. Ne výslechy.
Ale důvěru, oporu a důstojnost.
A co by nejvíce pomohlo vám? Co by mělo být po porodu samozřejmostí?
