Článek
Hlas někoho, kdo zná práci s lidmi v nouzi, kdo rozumí sociálnímu, zdravotnímu i psychiatrickému systému v Česku a má zkušenosti i ze zahraničí.
Stejně jako v politice působí mnoho lékařů nebo učitelů, chci i já přinášet perspektivu sociální práce. Protože jinak v ní chybí zastoupení těch, kteří jsou nejvíc ohrožení a kterým se často děje příkoří.
Mluvím o bytové politice, která je pro lidi nedostupná. O samoživitelkách, na které se společnost dívá s podezřením místo podpory. O menšinách, které stále čelí diskriminaci. O lidech bez domova, kteří se snaží přežít v podmínkách, které si málokdo umí představit. O těch, kteří žijí s nízkými příjmy, s psychickými potížemi nebo vyloučením.
Populistické a extremistické recepty nefungují. Politika ODS a podobných stran také ne, protože postrádá sociální citlivost a vidí člověka jen skrze výkon a čísla.
Hlas sociálních pracovnic a pracovníků v politice chybí a je to cítit na každém kroku. Proto je pro mě důležité tu být a mluvit i za ty, jejichž hlas jinak není slyšet.
