Článek
Přitom ve skutečnosti jsou tyto ženy hrdinky našeho příběhu. Nesou na svých bedrech něco, co by správně mělo zvládat víc lidí. Zaslouží si podporu. Zaslouží si přátele. Zaslouží si, aby někdo byl na jejich straně. Jenže já si nevšímám toho, že bychom jako společnost chtěli těmto ženám pomáhat. Mám spíš pocit, že jim jejich úděl chceme ještě více znepříjemnit.
Místo aby dostaly pomoc s bydlením, penězi a prostředky na péči, přiděláváme jim další starosti. Kolik takových žen se setkalo s pohrdáním, s odporem společnosti, s nadávkami a s neochotou. Místo, abychom jim už tak extrémně náročnou situaci pomohli řešit.
Tyto ženy jsou ohrožené. Jsou pod tlakem. Prožily si peklo a vyhlídky nejsou dobré. Ne dnes. A mě to štve, protože jim chci pomoci. Myslím si, že si tyhle křivdy nezaslouží. Naopak, zaslouží si jistoty v podobě ubytování, garance výživného pro děti a podpory systému. Ten by tu měl být pro ně.
Jenže místo toho jsou pod drobnohledem. Každý jejich přešlap je okamžitě prezentován jako selhání. A místo otázky „jak jim pomoci“ přichází otázka „jak je potrestat“.
Tohle není spravedlnost. Tohle není rovnoprávnost. Tohle musíme změnit.
