Článek
Pokud se začnete zabývat o historii sexuality a sexuální výchovy (autor sám je lektorem preventivních programů zaměřených na sexuální výchovu), tak poměrně rychle narazíte na jeden velmi překvapivý fenomén - z veřejné debaty o sexuální výchově byly dlouhodobě vyčleňovány ženy. Navíc se na sexuální výchovu ve školách často pohlíželo buď čistě vědecky, nebo se omezovala na biologické aspekty, například na proces početí a rizika sexuálního chování. Ženy začaly do této oblasti více přispívat až po roce 2000. Teprve tehdy se do diskuse dostala témata, jako jsou vztahy, možnosti masturbace, sexuální zdraví a komunikace v sexuálním životě, aby všichni zúčastnění mohli být spokojení.
Dalším zajímavým jevem je rozpor, že zatímco nahota stále slouží jako marketingový nástroj k prodeji aut, matrací a dalších věcí, o sexu se ve škole často bojíme mluvit. Děti se tak o něm dozvídají převážně z pornografie – podle výzkumů s ní začínají v průměru kolem 13 let – nebo od svých vrstevníků. Představa, že by se děti měly o sexualitě učit primárně v rodině, není vždy realizovatelná. Ne každý rodič je připraven otevřeně diskutovat s dětmi o tématech, jako je masturbace, menstruace, pubické ochlupení nebo pornografie.
Škola je přitom ideálním místem, kde by děti měly získat pravdivé a nezkreslené informace o sexualitě. Sexuální výchova by měla zahrnovat témata lásky, vztahů, slasti, ale i prevence sexuálního násilí. Konzervativní statistika ukazuje, že v Česku je obětí sexuálního násilí 6 % dětí.
Je na čase přetrhnout tento kruh mlčení a marnosti. Dejme dětem prostor pro vzdělání, které jim pomůže žít zdravý a bezpečný život.
