Článek
Závislost není o slabé vůli. Je to únik, sebeléčba, nemožnost ovládnout něco, co člověka přesahuje. Navenek to může vypadat jako bezohlednost, ale ve skutečnosti je to zoufalý pokus přežít a uniknout bolesti.
Víme, že lidé, kteří si v dětství prošli násilím, zanedbáváním, psychickým tlakem nebo jiným traumatem, mají mnohem větší riziko vzniku závislostí. Říká se tomu ACE – nepříznivé zkušenosti z dětství. Ty dokáží poznamenat psychiku i tělo člověka na celý život. A právě lidé s těmito zkušenostmi často sahají po alkoholu, cigaretách nebo jiných látkách ne proto, že by chtěli, ale proto, že hledají únik z bolesti, kterou si nesou od dětství.
A to je podle mě ta skutečná nespravedlnost. Člověk se narodí do prostředí, které si nevybral, a trauma ho může poznamenat na celý život. Pokud navíc kolem sebe nemá systém, který nabídne pomoc, prevenci a cestu ven, zůstává uvězněný v začarovaném kruhu.
Já chci, aby to bylo jinak. Aby existoval systém, který nenechá lidi padnout a který dokáže pomoct i těm, kteří už v závislosti jsou. Protože i oni si zaslouží šanci. A nejen oni – i jejich děti a rodiny, které tím vším procházejí.
