Článek
Když se Rampa nastěhoval do dědečkova domu, byla koupelna vybavena starým předválečným bojlerem na dřevo, ve kterém se muselo před koupáním nebo sprchováním zatopit. To se Rampovi přirozeně nelíbilo, proto navrhl dědečkovi koupit plynovou karmu na ohřev vody. Dědeček namítal, že se zbytečně zvýší platba za plyn, ale nakonec ustoupil po Rampově argumentu, že spotřeba plynu na ustavičné ohřívání vody na starém sporáku v kuchyni je možná ještě větší, než by byla spotřeba nové karmy. Byl zvědav, jak se spotřeba plynu změní, a vedl si podrobné zápisy. Díky nim po roce zjistit, že spotřeba klesla o 40%.
To ale překvapilo i samotného Rampu: „Nesplet ses? Čtyřicet procent, to je moc,“ reagoval na tu informaci. Překvapení bylo o to větší, že ve skutečnosti s žádnou úsporou nepočítal, zejména poté, co začal mýt nádobí pod horkou tekoucí vodou.
„Tady to mám,“ poklepal dědeček na složenky a papíry rozložené po stole. „Můžeš si to zkontrolovat.“
Rampa však na přepočítávání neměl čas, byl rád, že se platba za plyn nezvýšila.
Po roce a půl však karma přestala fungovat. Zvídavý Rampa chtěl zjistit příčinu, uzavřel tedy přívod plynu a chystal se odmontovat plechový kryt. Při tom si však všiml, že stále hoří věčný plamínek, který slouží k zapálení hořáku, když se pustí voda. Do kuchyňského sporáku plyn nešel, plamínek v karmě však stále hořel. Rampa tedy zatelefonoval do podniku, který karmu dodal a instaloval. Tam mu nerudný mužský hlas člověka, který byl zřejmě nepříjemně vyrušen z nějaké jiné činnosti, poskytl následující vysvětlení:
„To máte smůlu, pane. U těchhle karem odchází membrána. Stojí sice jen pět korun, ale neseženeme ji, ani my, ani vy. Ty membrány totiž nejsou. Karma je po záruce, takže si kupte novou,“ pravil hlas na druhém konci drátu a zavěsil.
To Rampu rozčílilo. Vytočil stejné číslo a zvýšeným hlasem pokračoval: „Mě nezajímá, že nemáte membránu za 5 korun. Nemáte prodávat přístroje, u kterých nejste po roce a půl schopni zabezpečit základní servis. Kromě toho jste tu karmu nainstalovali amatérsky …“
Rampa chtěl pokračovat, ale hlas na druhé straně ho přerušil: „Neserte mě, chlape. Řek sem vám jasně, membránu nemáme, karmu vám neopravíme. Nazdar,“ a praštil sluchátkem.
Rampu odpověď rozpálila doběla. Našel v telefonním seznamu číslo technického náměstka a roztrpčeně si stěžoval na přístup jeho podřízeného. Náměstek se pokusil Rampu uklidnit: „Soudruh Benda je náš dlouholetý zkušený pracovník, ale je někdy na zákazníky trochu prudký. Kromě toho slaví dnes padesáté narozeniny, takže to asi trochu přehnal. Ale ohledně té membrány má bohužel pravdu. Ta není.“
„Takže si podle vás mám koupit kvůli pětikorunové položce novou karmu. A nejlépe tu samou. A znovu od vás. Tak já vám něco povim, soudruhu,“ pokračoval rozčilený Rampa: „Jste parta amatérů, která není schopná zajistit si poruchový náhradní díl na výrobek, který prodáváte. A kromě toho jste tu karmu nainstalovali amatérsky, zřejmě před plynové hodiny a bytový uzávěr, protože po vypnutí plynu stále svítí věčný plamínek.“
„Tak to pozor, soudruhu!“ reagoval na Rampovo obvinění náměstek. „Aby někdo z našich zaměstnanců nainstaloval karmu před plynové hodiny, je úplně vyloučeno. Jestli tam máte špatnou instalaci, tak je to váš problém. Zítra k vám pošlu revizního technika, a pokud došlo z vaší strany k neoprávněnému odběru plynu, předáme případ plynárně. A to obvykle končí vysokou pokutou.“
Druhý den odpoledne dorazili dva revizní technici a zjistili, že karma je připojená na staré plynové potrubí, které sloužilo ještě před první světovou válkou k plynovému osvětlení domu. Mělo být už dávno odpojené.
„Tak to vás přijde draho, pane inženýre,“ konstatoval jeden z techniků po provedené inspekci.
„Ale tu karmu jste instalovali vy,“ namítl Rampa.
„To je vyloučené, takovou zhovadilost by od nás nikdo neudělal,“ řekl druhý technik.
Naštěstí se do hovoru vmísil dědeček. „Pánové, tady mám protokol o instalaci. Tak si tady můžete přečíst, kdo to instaloval. A pod tím jménem je razítko vašeho podniku, pokud se nemýlím.“
„Ty vole!“ zareagoval po prostudování listiny jeden z techniků. „To sem nabastlil šéf, když předloni zaskakoval na montážích.“ Po krátké pomlce pokračoval: „Pane inženýre, příští týden to přijdeme předělat, na naše náklady samozřejmě.“
„A co ta karma?“ zeptal se Rampa.
„Nebojte se, to vyřešíme taky. Ale nikdo z plynárny se to nesmí dozvědět. Rozumíme si, že?“
„Samozřejmě,“ odpověděl Rampa.
„Zavoláme vám, ale počítejte, aby byl někdo celý den doma, bude to víc práce.“
Když se vrátil další den Rampa z práce, dědeček ukázal na velký balík na chodbě: „Novyj samovar, membrany navěrno nět.“
V příštím týdnu přijel montér předělat plynovou instalaci a Rampa si radši vzal v práci volno. A dobře udělal. Když společně vypnuli hlavní uzávěr plynu ve sklepě, montér vylezl na okraj vany, aby hasákem uvolnil šroubení, kterým byla karma připojena k historickému plynovému rozvodu. Když však čelisti hasáku pevně sevřely šroubení, zřítil se montér s řevem do vany. Hasák spadl na podlahu. Rampa myslel, že nešťastník uklouzl, a pomáhal mu z vany ven. Ten však ukazoval vzhůru a blekotal: „To je dům hrůzy, vy máte v plynovým potrubí elektriku. Málem mě to zabilo. Ať si to tu dělá někdo jinej, já du pryč, nenechám se tu zabít.“
„Počkejte, uklidněte se,“ zklidňoval ho Rampa. „Udělám vám kafe a pak se podívám, v čem je problém.“
Když po kávě přiložil na plynové potrubí zkoušečku, svítila. „To se tam asi něco indukuje,“ prohlásil Rampa.
„Nic se tam neindukuje, říkám, že tam je 220,“ oponoval montér.
Rampa vzal tedy žárovku, omotal její závit drátem, přiložil ji na plynové potrubí a odizolovaným koncem drátu se dotkl vodovodu. Žárovka se rozsvítila jasným světlem.
„Tak asi budem muset vypnout proud,“ konstatoval Rampa.
„Jo, vy vypnete proud asi tak, jako ste vypnul ten plyn. Já se tady zabít nenechám. Tohle je dům hrůzy,“ opakoval montér.
Rampa tedy mlčky vypnul proud a zopakoval svůj pokus se žárovkou. Tentokrát nesvítila. „Vidíte můžete pokračovat.“
„Ani náhodou,“ odpověděl montér, nehnutě sedící u dopitého kafe.
Rampa tedy sebral ze země hasák, stoupl si na vanu a začal uvolňovat šroubení. Po chvíli se montér zvednul ze židle a pomohl mu karmu sundat ze zdi.
„To sem eště neviděl,“ vrtěl při tom hlavou. Pak se ale už pustil do práce a odpoledne byla namontována nová karma na správném potrubí.
