Článek
V posledních letech se v České republice podařilo vybudovat opravdu kvalitní úroveň ochrany hráčů a sázejících. Trh s hazardními hrami totiž prochází od roku 2017 výraznými proměnami, které jsou u jiných neřestí prakticky nepředstavitelné. Představme si modelovou situaci, kterou by musel absolvovat každý, kdo by si chtěl dát alkohol. Hned při vstupu do restaurace, baru nebo jiného gastro podniku by se musel registrovat či případně legitimovat a projít kontrolou, zda má pití vůbec státem dovoleno. Nehledě na určení limitu, kolik sklenic daný večer může vypít, kolik peněz utratit a kolikrát daný podnik v dalších týdnech navštívit. Překročíte limit? Konec. Neprojdete počátečním ověřením? Ani vás nepustí dál.
Je prakticky nepředstavitelné, že by taková nařízení u konzumace alkoholu v Česku mohla platit. Přesně s těmito postupy se ale dennodenně řídí legální provozovatelé hazardu. Nedílnou součástí nabídky provozovatelů je v současné době již řada opatření, které si mohou hráči sami nastavovat dle svých potřeb a možností. Ať už se jedná o limit prosázených peněz, ale také vymezeného času k hraní nebo počtu přihlášení ke svému účtu nebo návštěv kamenných heren a kasin.
Aplikace harm-reduction strategií, které mají za cíl minimalizovat rizika dopadů návykových aktivit, by ostatně měla být v zájmu samotných provozovatelů, a také proto s nimi hlavní společnosti na trhu s hazardem aktivně pracují. Principem podnikání v tomto segmentu totiž není přivést hráče „na mizinu“, jak někdy mylně zaznívá napříč širokou veřejností a často bývá prezentováno i v médiích. Takový přístup by byl nešťastný nejen pro hráče, ale i provozovatele, kteří jakožto podnikatelé potřebují generovat zisk a chránit své klienty. Toho mohou dosáhnout pouze tehdy, pokud budou s hráči spolupracovat a umožňovat jim udržet hraní v zodpovědné míře.
Nová možnost: vyloučit se z hraní
Další vývoj v ochraně hráčů nastal od 1. července, tentokrát daný všem provozovatelům přímo zákonem. Tzv. panic button, neboli v oficiálním znění prostředek pro zamezení účasti na hazardní hře, je nyní hráčům dostupný při jakékoliv hazardní hře či sázení. Jeho principem je mít možnost kdykoliv si dát od hazardu pauzu. Aktivovat ho je možné nejen preventivně, ale také během hraní v případě nouze, kdy člověk cítí, že začíná ztrácet kontrolu. Po jeho stisknutí a odsouhlasení je danému hráči na 48 hodin odepřena jakákoliv možnost přijít u legálních provozovatelů do styku s hazardem.
To platí jak v online prostředí, tak i v kamenných provozovnách. Při jakémkoliv pokusu si zahrát se musí hráč přihlásit do svého účtu nebo jej ověří obsluha – okamžitě je tak zjevné, zda může pokračovat, nebo je uveden v Rejstříku vyloučených osob (RVO). Centrální registr, který spravuje ministerstvo financí od roku 2020, nabyl tímto krokem dalšího významu. Dosud v něm byli zapsáni především ti, kteří mají soudně uložený zákaz hraní, jsou v insolvenci, v léčbě, pobírají dávky hmotné pomoci nebo neplní vyživovací povinnosti. A také dobrovolníci, kterým po zapsání běží roční ochranná lhůta, během níž nemohou podat žádost o vymazání.
Zatímco dlouhodobé vyloučení z hraní a sázení je již etablovanou funkcí RVO, která se jednoznačně pozitivně osvědčuje, panic button je teprve ve svých začátcích a jak hráči, tak i provozovatelé se s ním teprve sžívají. Je také možné, že bude více využíván nikoliv jako poslední možnost v nouzi, ale i jako preventivní opatření pro zamezení pokušení.
Ať tak či onak, nabízí ohromný potenciál v další minimalizaci rizik.
Pouze u legálních provozovatelů
To vše má ale jeden háček. Jakákoliv ochrana hráčů a její vymahatelnost je možná jedině u legálních provozovatelů. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, pokud by Česká republika neměla problémy s nelegálním byznysem. Dle analýzy Černé knihy nelegálního hazardu zabírá až 30 % trhu a více jak polovina výsledků organického vyhledávání v Google vyhledávači pak odkazuje na reklamu nelegálních webů. Tato četnost dokládá, jak snadné je zabřednout do míst, kde žádné principy harm reduction neplatí. Hráči zde hrají bez jakékoliv pomoci, kontroly a zcela na vlastní riziko finančních ztrát a svého zdraví. Bohužel nedávno zveřejněný průzkum Asociace hráčů pokeru a kurzových sázek alarmující situaci s nelegálním hazardem v Česku jen podtrhuje. Z výsledků anonymního šetření, kterého se zúčastnilo více než 500 hráčů, je patrné, že téměř 40 % z nich hraje u nelegálních provozovatelů, ať už vědomě nebo nevědomě.
Situaci přitom vůbec nepomáhá neustálé volání po zákazu legálních heren a kasin na místních úrovních. Na první pohled bohulibý úmysl nahrává v konečném důsledku jen dalšímu rozmachu nelegálního hazardu, jelikož hráči se pouze přesunou tam, kde uspokojí svou poptávku. Efektivnější přístup státu by proto měl být zcela opačný – vrhněme se na co největší potírání nelegálního byznysu a na druhé straně více motivujme k podnikání legální provozovatele, nad kterými máme dohled.
Legální hazard má totiž zjevné výhody. Provozovatelé mají celou řadu nástrojů, které umí hraní daného jedince vyhodnotit a včas rozpoznat případný problém. Jelikož se každý hráč, který si chce zahrát, musí dle zákona povinně registrovat, je od té chvíle pod drobnohledem provozovatele, který anonymně předává všechna data státním orgánům, a má proto zaručený férový přístup. Na běžném trhu jsou zárukou standardní pravidla a zdanění, aby hráč neměl nevýhodné kurzy. To nelegální stránky úmyslně nenabízejí.
Tato garance ochrany hráčů ale bude pořád jen omezená, pokud zde budou podmínky pro rozmach nelegálního byznysu.
