Článek
Od 1. ledna 2024 v Česku platí změny v rámci tzv. konsolidačního balíčku. Jejímu přijetí předcházela v loňském roce bouřlivá debata, neboť se dotýká celé řady oblastí, hazardních her nevyjímaje. Jenže podobně jako v jiných sektorech bohužel ani v tomto případě není dodnes zcela jasné, jak k navrženým daňovým změnám a jejich možných dopadům vláda, respektive Ministerstvo financí, přišly.
Jakýkoliv zásah do daňové soustavy by měl podléhat odborné diskusi a analytickému zhodnocení, jaký efekt by potenciálně přijaté změny přinesly. Ostatně k tomu slouží také vládní institut Hodnocení dopadů regulace, neboli RIA. Při pohledu na nově platnou podobu změn v rámci konsolidačního balíčku a s ním spojené novely zákona o hazardních hrách se ale zdá, že takový postup vláda vůbec nezvolila. Ministerstvo financí totiž svými návrhy popřelo svá předchozí doporučení.
Nepředvídatelné daňové prostředí a největší zdanění hazardu v Evropě
Daňové prostředí má být předvídatelné a stabilní. K úpravě daňových sazeb má docházet na základě odborné diskuse a vyhodnocení dopadů, nikoliv dle individuálních nepodložených návrhů. V minulosti bylo pravidlem, že ke změně či debatě daňových sazeb hazardních her docházelo každoročně. Což se negativně projevovalo i na výnosu daně. Dřívější nastavení, které s novým rokem skončilo, platilo od roku 2017. Efekt jeho stability a předvídatelnosti se však z důvodu dopadů pandemie covidu-19 naplno projevil až v posledních dvou letech - daňové inkaso vykazuje rostoucí trend a s 12,5 miliardy korun za rok 2021 a 17 miliard korun za rok 2022 dosahuje dosud největších výběrů v tomto segmentu.
Již předchozí daňové sazby, kdy loterie a technické hry byly zdaňovány 35 procenty a ostatní hry (kurzové sázky, živé hry, bingo, totalizátorové hry, tomboly a turnaje malého rozsahu) 23 procenty, byly nad evropským průměrem.
Zatímco první sazba zůstala nezměněna, nově bylo uzákoněno navýšení druhé sazby z 23 na 30 procent. Zavedením této změny se celkové zdanění hazardu v Česku stalo nejvyšším v Evropské unii. Jelikož návrh na zvýšení nebyl nijak odborně odůvodněn, vypomoci si musíme vypracovanou analýzou dopadu regulace z roku 2015 k návrhu zákona o hazardních hrách. Ta uvádí, že překročením hranice 26 procent (v oblastech mimo technické hry) nastává zlom a dochází k poklesu výběru daní. Zatížení se totiž dostává na takovou úroveň, kdy se provozovatelům přestává vyplácet podnikat v legálním prostředí — jako u nás v případě již neprovozovaného binga. A legální provozovatelé budou své provozy nuceni zavřít. Poptávka po hraní her ale tímto krokem nikam nezmizí, naopak vzroste vliv nelegálních provozovatelů. Hráči se totiž pouze přesunou tam, kde budou moci v hraní pokračovat. Jenže nad nelegálním prostředím stát nemá žádnou kontrolu a unikají mu zde důležité příjmy.
Je také nutné si uvědomit, že 30 procent představuje daň z tržeb provozovatele. Daň ze zisku platí provozovatel samozřejmě také, a to po odvedení hazardní daně a všech dalších povinných odvodů.
Přísnější zdanění výher, které stát nebude schopen vymáhat
Další změna dopadá také na výherce, kdy se limit pro zdanění výher (tzv. srážková daň odvedená provozovatelem) u loterií snížil z dřívějšího milionu na 50 tisíc korun. V případě dalších druhů her si musí sázející nově vést svou celoroční evidenci sázek, výher a proher podle jednotlivých druhů her a provozovatele, u kterého v kalendářním roce hráli. Každý hráč by si nyní měl schovávat účtenky a potvrzení o výhrách. A pokud za rok překročí v čistých výhrách částku 50 tisíc korun, musí nově podávat daňové přiznání. Což se pravděpodobně dít nebude. Namísto, aby stát více vybral, tak hráči půjdou k nelegálním provozovatelům, kde žádné povinnosti neplatí. Stát vybere méně a zároveň zahltí Finanční správu dohledáváním a honěním hráčů, kteří řádně daň z výher neodvedli.
Stát daní všechny prohry 23 % či 35 % a nyní bude danit i výhry hráčům 15 %. Těm úspěšnějším dokonce 23 %. Nelze danit obě strany. Měl by si vybrat jednu stranu barikády.
Také v případě zdanění výher můžeme nahlédnout do analýzy dopadů regulace z roku 2015 (RIA 2015), která tento princip označuje za neefektivní a prakticky neuskutečnitelný. Analýza zpracovaná Ministerstvem financí tak došla k závěru, že nejlepší variantou by bylo zachování nastavení osvobození výher od daně. Přesto byl návrh na zdanění výher bez jakékoliv nové analýzy v loňském roce přijat.
Co bude dál?
V situaci, kdy je potřeba konsolidovat veřejné finance, je plně legitimní zvažovat úpravu zdanění hazardních her. Je ale nezbytné vést debatu, jaké změny mají smysl, jaký bude jejich efekt a co může vést ke kontraproduktivním dopadům. Namísto vidiny o několik stovek milionů většího daňového inkasa totiž stát vytváří podhoubí pro rozvoj nelegálního byznysu. Ten dle dat Černé knihy nelegálního hazardu, první komplexní analýzy tohoto prostředí, již nyní tvoří až 30 procent trhu s hazardními hrami, který představuje téměř 7 miliard korun. Nelegální hazardní byznys tak ročně připravuje stát a obce o 2,1 miliard korun.
Namísto zvyšování celkové daňové zátěže by se tak stát měl především zaměřit na efektivnější vymáhání nelegálního byznysu a nastavení stabilního podnikatelského prostředí. To by v konečném důsledku přineslo do státní kasy více financí, než jaké se naivně očekávají od nových změn. Ostatně příjmy z tzv. Windfall tax, které skončily hluboko pod očekáváním, jsou toho dobrým důkazem.
