Článek
Při takovém úspěchu se nabízí otázka, proč ještě vůbec řešíme drahé potraviny, energie nebo bydlení. Vždyť když máme bilion na výhrách, muselo by to přeci logicky znamenat, že máme i bilion v kapse.
Na první pohled to vypadá jako národní ekonomický zázrak. Bilion korun představuje víc než roční výdaje domácností na základní potřeby. Jen za potraviny a nealkoholické nápoje utratí zhruba 413 miliard korun. Další výdaje za bydlení, vodu, energie a pohonné hmoty dohromady tvoří okolo 599 miliard korun – tedy položku, která tvoří největší část rozpočtu, cca 26 až 27 procent celkových výdajů. V internetových diskusích by se dalo čekat jediné: „Tak vidíte, stačí chtít.“ „Hazard je investice.“ „Kdyby se to učilo ve školách, jsme Švýcarsko.“
Je to svůdné. A právě proto je potřeba zpomalit
Problém totiž není v číslech samotných, ale v tom, jak se s nimi zachází. Pokud někdo pracuje jen s „bilionem“, pracuje jen s polovinou vzorečku. A z poloviny vzorečku se celkový výsledek spočítat nedá.
Částka, která se v titulcích objevuje, obvykle odpovídá ukazateli BET – tedy objemu vkladů, respektive protočených sázek. To je obrat. Peníze, které do systému vstoupily a často se v něm několikrát otočily. Hráč vsadí, část se mu vrátí jako výhra, tu znovu použije na další sázku. Každé takové otočení navyšuje celkový obrat. Čím rychlejší a dynamičtější hra, tím vyšší číslo.
Obrat se nerovná prohře
Pokud chceme mluvit o tom, kolik Češi skutečně prohráli a jak velký je trh, musíme se dívat na celý vzorec. V roce 2025 činily vklady 1 071 miliard korun. Na výhrách se vyplatilo zhruba 1 001 miliard korun. Rozdíl mezi těmito částkami – tedy ukazatel GGR (Gross Gaming Revenue) – představuje přibližně 68 miliard korun.
Právě tohle číslo je reálná agregovaná prohra hráčů a zároveň standardní měřítko velikosti trhu. S tímto ukazatelem pracují regulátoři, analytici i mezinárodní srovnání. Teprve tady se bavíme o ekonomické realitě, nikoli o obratové iluzi.
Pokud se pracuje pouze s objemem sázek, dochází navíc k zásadnímu zkreslení při porovnávání jednotlivých typů her a rozdělení trhu. Poměr mezi sázkami a GGR se u jednotlivých produktů výrazně liší. U technických her (automatů) dochází k opakovanému protočení stejných finančních prostředků, zatímco u loterií se jedna vsazená koruna zpravidla rovná jedné sázce.
Výsledkem je optický klam. Technické hry podle objemu sázek zdánlivě tvoří 78,8 % trhu. Podle skutečných ekonomických dat, tedy podle GGR, je jejich podíl 55 %. V případě loterií je tento rozdíl rovněž velmi výrazný – jejich význam podle GGR je podstatně vyšší, než by naznačoval samotný objem sázek.
Skutečný objem hazardního trhu
Podíly jednotlivých segmentů trhu podle GGR vypadají následovně: technické hry tvoří 55 %, kurzové sázky 20,2 %, loterie 17,6 % a živá hra 7,2 %. Teprve tato čísla odpovídají ekonomické realitě trhu.
Když se z obratu udělá prohra, vznikají chybné závěry. Zkresluje se rozložení trhu, jeho struktura i dopady na domácnosti. Veřejná debata pak stojí na čísle, které sice zní dramaticky, ale bez druhé poloviny rovnice nedává smysl.
A je tu ještě jeden rozměr, který se do titulků obvykle nevejde. Z oněch 68 miliard korun si stát na dani z hazardních her odnesl 22,8 miliardy. Z fiskálního pohledu je tak největším „provozovatelem“ hazardního trhu právě stát. Z každé agregované prohry si bere významný podíl – vyšší než kterýkoli jednotlivý provozovatel.
To není hodnotový soud, ale faktický rámec. Pokud chceme seriózně debatovat o hazardu, jeho rizicích a zároveň regulaci, musíme pracovat s celým vzorcem, nikoli jen s jeho mediálně vděčnou polovinou.
Bilion vypadá efektně. Ale bez kontextu je to jen obrat. Skutečný příběh trhu se odehrává mezi 1 071 miliardami vkladů, 1 001 miliardami výher a 68 miliardami výsledku. A právě tenhle rozdíl rozhoduje o tom, zda mluvíme o ekonomice – nebo jen o titulku.
