Článek
Ti naši stáli proti gestapu a SS. V pražské Resslově ulici. V chrámu svatých Cyrila a Metoděje. Bylo 18. června 1942. A jejich příběh neskončil potleskem, ale krví, kouřem, vodou v kryptě a posledním nábojem.
Dnes je 18. června 2026. Přesně 84 let od chvíle, kdy se sedm československých parašutistů rozhodlo, že se nacistické přesile nevzdá. Právě toto výročí si dnes v Resslově ulici připomněli i účastníci pietního aktu a 18. červen je od roku 2018 připomínán jako Den hrdinů druhého odboje.
Jozef Gabčík. Jan Kubiš. Adolf Opálka. Josef Valčík. Josef Bublík. Jan Hrubý. Jaroslav Švarc.
Sedm jmen. Sedm mužů. Sedm osudů.
Chrám svatých Cyrila a Metoděje se po atentátu na Reinharda Heydricha stal jejich posledním útočištěm. Vojenský historický ústav uvádí, že po zradě Karla Čurdy 16. června 1942 se gestapo dostalo parašutistům na stopu a nad ránem 18. června kostel obklíčilo asi osm set příslušníků SS a gestapa.
Příběh těchto mužů ale nezačal až v kryptě.
Začal v okupované zemi. V zemi, kde lidé mizeli ve vězeních, kde se strach stal součástí všedního dne a kde nacistická moc chtěla Čechům a Slovákům ukázat, že odpor se neodpouští. Právě do takové země byli vysláni parašutisté, kteří měli splnit úkol, o němž věděli, že může změnit dějiny.
Dne 27. května 1942 zaútočili Jozef Gabčík a Jan Kubiš v Praze na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Nebyl to obyčejný nacistický úředník. Byl to jeden z nejmocnějších mužů Třetí říše a symbol nacistického teroru. Ministerstvo obrany připomíná, že Gabčík a Kubiš splnili svůj úkol právě 27. května 1942 a odstranili jednoho z nejdůležitějších nacistických představitelů. Heydrich následkům zranění podlehl 4. června 1942.
Pak přišla pomsta.
Brutální, slepá, nelidská. Nacisté zatýkali, vyslýchali, popravovali. Lidice byly 10. června 1942 vypáleny a srovnány se zemí. Vojenský historický ústav uvádí, že dospělí lidičtí muži byli na místě popraveni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a většina dětí byla později zavražděna. Ležáky byly vyhlazeny 24. června 1942; podle Památníku Ležáky šlo o osadu, která sloužila jako úkryt parašutistů skupiny Silver A s radiostanicí Libuše.
Heydrichiáda nebyla jen honem na parašutisty. Byla to snaha zlomit celý národ.
A přesto se nezlomili všichni.
Sedm parašutistů našlo úkryt v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje. Nebyli sami. Pomáhali jim odbojáři, sokolové, duchovní i obyčejní lidé, kteří riskovali úplně všechno. Dnes se často mluví o sedmi mužích v kryptě, ale za nimi stála celá síť statečných lidí, kteří moc dobře věděli, že za pomoc parašutistům nehrozí jen výslech nebo vězení. Hrozila smrt.
Parašutisté se v kryptě ukrývali od 28. května plných 21 dní. Mezi ukrytými byli muži z výsadků Anthropoid, Out Distance, Silver A, Tin a Bioscop. Po zradě Karla Čurdy a po výsleších zatčených odbojářů vedly stopy až ke kostelu.
Nad ránem 18. června 1942 se Resslova ulice proměnila v bojiště.
Kostel byl obklíčen. Dovnitř vniklo zatýkací komando gestapa a vojáci Waffen SS. První boj začal nahoře v kostele, na kůru. Tam byli Adolf Opálka, Jan Kubiš a Josef Bublík. Byli obklíčeni, špatně vyzbrojeni, bez reálné šance na únik. Přesto kladli odpor.
Tři muži proti přesile. V kostele, kde se normálně šeptají modlitby, se střílelo. Kde lidé hledají klid, létaly střepiny. Vojenský historický ústav popisuje, že Kubiš byl raněn střepinami, Opálka spáchal sebevraždu a Bublík s Kubišem padli do německých rukou ještě živí, ale smrtelně ranění a v bezvědomí. Ani jeden z nich se už neprobral.
Potom přišla krypta.
Dole byli Jozef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. Čtyři muži v podzemí, proti nim nacistická mašinérie. Němci je chtěli dostat živé. Vyzývali je ke kapitulaci, házeli dovnitř slzotvorné granáty a přinutili české hasiče zaplavovat kryptu vodou. Parašutisté dál odráželi útoky. Když už nebyla žádná cesta ven, vzali si život sami.
Tady někde končí obyčejný příběh a začíná legenda.
Protože statečnost není to, že se člověk nebojí. Statečnost je, že se bojí, ale stejně neustoupí. Že ví, že proti němu stojí síla, kterou nemůže porazit, ale přesto jí nedá to, co chce. Nedá jí ponížení. Nedá jí kapitulaci. Nedá jí svůj strach jako trofej.
Sedm parašutistů v Resslově ulici nevyhrálo v běžném smyslu slova. Nepřežili. Neodešli domů. Neviděli svobodné Československo. Ale nacisté také nedostali to, co chtěli.
Nedostali je zlomené.
Nedostali je klečící.
Nedostali je jako živou kořist pro propagandu a výslechy.
Sedm statečných z amerického filmu zná skoro každý. Sedm statečných z Resslovy ulice bychom měli znát všichni. Ne proto, že je to povinná kapitola z dějepisu. Ale proto, že to byli skuteční lidé. Mladí muži, kteří mohli mít rodiny, děti, stáří, obyčejné starosti i obyčejné radosti. Místo toho šli do boje, ze kterého se už nevrátili.
Je snadné mluvit o hrdinství po letech. Je snadné pokládat věnce, psát slavnostní věty a říkat, že nikdy nezapomeneme. Těžší je skutečně pochopit, co ta slova znamenají.
Oni neměli jistotu, že se jejich jména budou jednou vytesávat do pamětních desek. Neměli jistotu, že o nich budou vznikat knihy, filmy a články. Neměli jistotu vůbec ničeho.
Měli jen rozhodnutí.
A to rozhodnutí znělo: nevzdáme se.
Proto si 18. červen nezaslouží jen tichou vzpomínku. Zaslouží si, aby jejich jména znovu zazněla nahlas.
Jozef Gabčík.
Jan Kubiš.
Adolf Opálka.
Josef Valčík.
Josef Bublík.
Jan Hrubý.
Jaroslav Švarc.
Sedm statečných po česku.
Ti opravdoví.
Zdroje
Vojenský historický ústav Praha – Boj v Resslově ulici 18. června 1942
https://www.vhu.cz/exhibit/boj-v-resslove-ulici-18-cervna-1942/
Vojenský historický ústav Praha – Národní památník hrdinů heydrichiády
https://www.vhu.cz/muzea/ostatni-expozice/krypta/
Ministerstvo obrany ČR – Den hrdinů druhého odboje symbolizuje odvaha československých parašutistů
https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/den-hrdinu-druheho-odboje-symbolizuje-odvaha-ceskoslovenskych-parasutistu-v-chramu-sv–cyrila-a-metodeje–222003/
Prague City Tourism – Národní památník hrdinů heydrichiády
https://prague.eu/cs/objevujte/narodni-pamatnik-hrdinu-heydrichiady/
