Jak vysoké IQ má AI?

Ještě před pár lety by otázka „Jak vysoké IQ má umělá inteligence?“ zněla skoro jako sci-fi. Dnes už ji ale pokládají nejen nadšenci, ale i vědci.

A není divu.

AI dnes zvládá věci, které dřív vyžadovaly roky studia, zkušeností nebo talentu. Napíše text, vysvětlí zákon, vymyslí scénář, upraví e-mail, pomůže s programováním, vytvoří obrázek, poradí s reklamou a někdy dokáže během pár vteřin nabídnout lepší formulaci než člověk po hodině přemýšlení.

Takže otázka zní jednoduše:

Jak vysoké IQ má AI?

Jenže odpověď už tak jednoduchá není.

Částečně ano. Ale s velkou poznámkou pod čarou.

IQ testy byly vytvořené pro lidi. Pro živé bytosti, které mají tělo, zkušenosti, nervozitu, intuici, únavu, dětství, strach i vlastní životní příběh. AI nic z toho nemá.

Když dáme AI IQ test, neměříme tedy její „lidskou inteligenci“. Měříme spíš to, jak dobře zvládá úlohy, které se podobají lidským IQ testům.

A výsledky jsou dost zajímavé.

Studie z roku 2025 testovala 18 velkých jazykových modelů na sadě verbálních, číselných a vizuálních IQ úloh. Výsledek? Velké modely dosahovaly v průměru ekvivalentu IQ kolem 131, zatímco malé modely kolem 89. Autoři zároveň upozornili na velký rozdíl mezi textovými a vizuálními úlohami: AI byla silná hlavně ve slovním a textovém uvažování, ale horší ve vizuálním a prostorovém myšlení.

Jinými slovy:
v některých testech může AI působit jako génius. Ale ne ve všech.

A právě tady začíná být AI fascinující.

Může napsat brilantní právní shrnutí.
Může vysvětlit složitý vědecký problém.
Může navrhnout článek, reklamu nebo strategii.
Může vést konverzaci tak lidsky, že člověk na chvíli zapomene, že nemluví s živou bytostí.

A pak najednou udělá chybu, kterou by neudělalo ani malé dítě.

Třeba se splete v jednoduchém počítání. Špatně pochopí obrázek. Neudrží logiku příběhu. Nebo sebevědomě napíše nesmysl, který zní na první dobrou hrozně odborně.

Další studie z roku 2025 se zaměřila na vizuální IQ testy u modelů, které pracují s obrazem i textem. Nejlepší modely dosáhly průměrné přesnosti zhruba 61,5 %, 57,8 % a 54,8 %. Autoři navíc uvádějí, že všechny testované modely měly potíže hlavně s 3D prostorovým uvažováním a anagramy.

Takže říct „AI má IQ 130“ by bylo lákavé, ale trochu zavádějící.

Přesnější by bylo říct:

AI může v některých typech testů dosahovat výkonu, který by u člověka odpovídal velmi vysokému IQ. Ale její inteligence je nerovnoměrná. V něčem je geniální, v něčem překvapivě slepá.

Tady je to ještě zajímavější.

Protože člověk přece není chytrý jen podle toho, jestli vyřeší logickou řadu nebo doplní správné číslo. Existuje také emoční inteligence, sociální inteligence, tvořivost, schopnost improvizace, morální úsudek, intuice a obyčejný selský rozum.

A právě tady se často říká:
„No jo, AI možná umí počítat a psát, ale emoce přece nemá.“

To je pravda.

AI necítí radost. Nemá strach. Nemá sevřený žaludek. Nemá výčitky svědomí. Nemá zlomené srdce. Nemá vlastní bolest, vlastní vzpomínky ani vlastní lidskou zkušenost.

Jenže pozor.

AI umí emoce velmi dobře rozpoznávat, popisovat a napodobovat v komunikaci.

V roce 2025 vyšla v časopise Communications Psychology studie, která testovala, zda velké jazykové modely dokážou řešit a vytvářet testy emoční inteligence. Výsledek byl překvapivý: ChatGPT-4, ChatGPT-o1, Gemini 1.5 Flash, Copilot 365, Claude 3.5 Haiku a DeepSeek V3 překonaly lidi v pěti standardních testech emoční inteligence. Dosáhly průměrné přesnosti 81 %, zatímco lidský průměr z původních validačních studií byl 56 %.

To ale neznamená, že AI „cítí“.

Znamená to, že dokáže velmi dobře pracovat s jazykem emocí. Umí poznat, co člověk asi prožívá. Umí napsat uklidňující odpověď. Umí poradit, jak reagovat v citlivé situaci. Umí napodobit empatii tak dobře, že to někdy působí opravdově.

Ale pořád je tu zásadní rozdíl:

AI může empatii napodobit. Člověk ji může prožít.

Možná je problém v tom, že se pořád ptáme jen na IQ.

IQ měří hlavně logiku, vzorce, slovní chápání, matematické uvažování a abstraktní myšlení. Jenže lidská inteligence je širší.

Dalo by se mluvit třeba o:

IQ – logické a analytické myšlení.
EQ – emoční inteligence, práce s emocemi.
SQ – sociální inteligence, chování mezi lidmi.
CQ – kreativní inteligence, schopnost tvořit nové nápady.
AQ – schopnost přizpůsobit se změnám a zvládat tlak.
Praktická inteligence – selský rozum a schopnost poradit si v reálném životě.

A když se na AI podíváme takhle, obraz je mnohem zajímavější.

V IQ úlohách může být velmi silná.
V EQ testech může překvapivě dobře rozpoznávat emoce.
V kreativitě dokáže během vteřin vytvořit desítky nápadů.
V sociální komunikaci umí poradit, co komu napsat, jak se omluvit nebo jak uklidnit konflikt.

Ale pořád nemá vlastní život.

Nikdy nezažila trapné ticho u rodinného stolu.
Nikdy nepoznala, že babička říká „nic mi není“, ale ve skutečnosti jí dobře není.
Nikdy nevycítila atmosféru v místnosti jen podle pohledu.
Nikdy nemusela spolknout hrdost, omluvit se a doufat, že jí druhý člověk odpustí.

A právě tohle je rozdíl mezi výpočtem a životem.

Možná bychom se tedy neměli ptát, jaké IQ má AI.

Možná bychom se měli ptát, jak chytrý je člověk, který ji používá.

Protože AI je nástroj. Velmi silný nástroj.

Asi jako motorová pila.

V rukou šikovného člověka pomůže postavit dům.
V rukou nezodpovědného člověka nadělá paseku.

AI může člověku pomoct psát, učit se, podnikat, tvořit, analyzovat a chápat věci, na které by sám nestačil. Ale může také šířit nesmysly, vyrábět manipulace, podporovat lenost a vytvářet iluzi, že všemu rozumíme, i když jen slepě kopírujeme odpověď stroje.

A to je možná největší zkouška inteligence naší doby.

Nejde jen o to, jestli je AI chytrá.

Jde o to, jestli my zůstaneme dost chytří na to, abychom ji používali správně.

Studie „Evaluating the Intelligence of large language models: A comparative study using verbal and visual IQ tests“ testovala 18 jazykových modelů na verbálních, numerických a vizuálních IQ úlohách a uvádí mimo jiné rozdíl mezi textovým a vizuálním výkonem i průměrný IQ ekvivalent velkých modelů kolem 131.

Studie „IQBench: How Smart Are Vision-Language Models?“ z roku 2025 hodnotila modely na 500 vizuálních IQ otázkách a popsala mimo jiné slabiny v 3D prostorovém uvažování a anagramech.

Studie v Communications Psychology z roku 2025 „Large language models are proficient in solving and creating emotional intelligence tests“ uvádí, že vybrané modely překonaly lidi v pěti standardních testech emoční inteligence, průměrně 81 % oproti lidskému průměru 56 %.

EQ-Bench je benchmark zaměřený na hodnocení schopnosti jazykových modelů chápat komplexní emoce a sociální interakce v dialogu.

EmoBench upozorňuje, že hodnocení emoční inteligence AI je složité a že některé dřívější benchmarky se příliš soustředily jen na rozpoznávání emocí, ne na hlubší práci s nimi.