Článek
Na základě úspěchu článku „Příběh srny Pipi“ jsme se rozhodli napsat další text a podělit se o zkušenosti s její výchovou.
Srna Pipi, která byla na Farmu Kapsa z.s, kde se starají o zvířátka v nouzi, přivezena jako slabé mládě ze záchranné stanice, našla své nejbližší kamarády tam, kde by to nikdo nečekal – mezi kočkami. Viz video výše.
Pipi přišla na farmu v době, kdy ještě potřebovala pravidelnou péči a krmení z láhve. Nejprve pobývala v domě, kde měla teplo, bezpečí a především společnost. A právě tam se o ni začaly zajímat místní kočky. Přibližně deset kočičích obyvatel farmy se kolem ní brzy začalo pohybovat stále častěji. Zpočátku jen nesměle, zvědavě. Kočky jsou od přírody ostražité, ale zároveň fascinované novými věcmi. A Pipi byla rozhodně něčím novým.
Jakmile se mezi nimi prolomily první ledy, přátelství se začalo prohlubovat. Kočky Pipi olizovaly, jako by byla jedna z nich. Spávaly u ní v pelíšku, hrály si s ní, provázely ji po domě. Pipi si našla nejbližší přátele v kocouru Evženovi a hlavně v Kočandě, která jí byla téměř stále nablízku. Z jejich chování se dalo vyčíst, že ji mezi sebe zcela přijaly.
„Když jsme viděli, jak spolu leží a olizují se, chvíli jsme si mysleli, že Pipi opravdu věří, že je kočka. Čekali jsme, kdy začne mňoukat,“ říká s úsměvem Andrea, která srnku od začátku krmila.
Jakmile Pipi povyrostla a mohla se pohybovat venku, její sociální okruh se rozšířil i na další obyvatele farmy. Kozy se staly jejími partnery v hrách – společně skákaly na trampolíně, dováděly na pastvině a dokonce ji naučily trkat. Pipi se pokoušela trkat i lidi, i když bez rohů to nemělo velký efekt.
Přestože se srnka sžila s ostatními zvířaty na farmě, nikdy zcela neztratila svou divokost. „Měla přesně vybrané lidi, od kterých se nechala pohladit. Byla to hlavně Andrea, protože ji od mala krmila, a Jakub, který s ní trávil hodně času. Cizí lidi ignorovala nebo se držela opodál,“ dodává Andrea.
Ačkoliv Pipi už žije na svobodě, občas se vrací. Někdy jen postává opodál, jindy se přiblíží blíž, jako by se chtěla ujistit, že se tady nic nezměnilo. Její neobvyklé přátelství s kočkami ukázalo, že zvířata si nevybírají podle druhu, ale podle citu. A kdo ví, třeba své mládě naučí stejným zvykům, jaké sama převzala od koček – olizování, mazlení a přátelství, které překonává všechny rozdíly.
