Článek
Nastoupil do vězení s úsměvem od ucha k uchu, vybavený několika kartony cigaret a zásobou historek, které nejspíš začal vyprávět dozorcům ještě dřív, než za ním zaklapla mříž. Sám o sobě rád prohlašoval, že se ve vězení nebojí ničeho, snad jen kromě absence Twitteru a pořádného espresso baru.
Pokud bude vzorný – což v jeho případě znamená hlavně odolat pokušení pronést pár pikantních poznámek o dozorcích – může požádat soud o podmíněné propuštění už po 45 dnech. To znamená, že nejspíš už v půlce srpna vystoupí z pankrácké brány a poskytne novinářům další nezapomenutelnou tiskovku, která pravděpodobně začne slovy „tak poslouchejte, jaký to bylo…“
Je jisté, že vězení z něj neudělá tichého, introvertního člověka. Naopak, pravděpodobnější scénář je, že se vrátí ještě sebevědomější a drzejší než kdy dřív. Ačkoli možná trochu opatrnější s používáním slov „půjdeš sedět“ směrem k politickým soupeřům.
První věc, kterou pravděpodobně udělá, bude tweet ve stylu: „Jsem zpátky! A teď se mě všichni bojte!“ Následovat budou rozhovory, podcasty, a možná i vlastní pořad „Jak jsem přežil Pankrác“, kde popíše vězeňský jídelníček a jak se naučil hrát šachy bez toho, aby si u toho poškodil sebeúctu.
Na druhou stranu, možná ho věznice trochu přece jen změnila. Tři měsíce za mřížemi dokáží i z toho největšího bouřliváka udělat člověka, který si víc váží svobody. Možná si tedy Novotný po propuštění dá alespoň krátkou pauzu, než se znovu pustí do boje s politickými rivaly.
Nejspíš ale ne. Protože Pavel Novotný je jen jeden. A milují ho právě za to, že nikdy nemlčí. Pavel Novotný. Člověk, který s lehkostí urazí víc lidí jednou větou než většina běžných smrtelníků za celý život.
