Článek
Když byl Steven Avery v roce 2003 po osmnácti letech propuštěn z vězení, měl stát jedinečnou šanci říct jednoduchou větu: Udělali jsme chybu.
Neřekl ji.
Místo toho se připravil na obranu.
Avery byl neprávem odsouzen za znásilnění. DNA ho očistila. Ne názor. Ne pochybnost. Fakt.
Následovala žaloba na stát a okres Manitowoc – 36 milionů dolarů za zničený život.
A právě v tu chvíli se z Averyho znovu stal problém.
Byl obviněn z vraždy fotografky Teresy Halbachové.
Od té chvíle už nešlo o pravdu. Šlo o to, aby systém znovu neprohrál?
V době, kdy byl Steven Avery znovu zatčen (2005), platilo současně několik věcí:
– měl rozjetou žalobu na 36 milionů USD
– žaloba mířila konkrétně na Manitowoc County a jejich policii
– hrozilo, že se u soudu začne detailně rozebírat, kdo co udělal špatně v roce 1985
– některým lidem reálně hrozila osobní i profesní likvidace
A teď to klíčové: jakmile byl Avery obviněn z vraždy, žaloba se fakticky rozpadla
– jeho vyjednávací pozice šla okamžitě do háje
– veřejné mínění se otočilo („on je přece vrah“)
– místo 36 milionů došlo na mimosoudní dohodu ~400 000 USD
– a z těch peněz šla velká část na právníky
Takže ano: zatčení = konec skutečné hrozby obřího odškodnění
Níže je přehled pochybností, ohledně druhého případu, které nikdy nebyly férově vysvětleny – jen administrativně umlčeny.
1. Zjevný a nepřiznaný konflikt zájmů
Vyšetřování vedli policisté z okresu Manitowoc.
Tedy ti samí lidé, proti nimž Avery vedl civilní žalobu.
Oficiální verze zní, že se „neúčastnili vyšetřování“.
Ve skutečnosti:
– byli přítomni při zajišťování důkazů
– manipulovali s místem činu
– objevili klíčové předměty
V právním státě je to nepřijatelné.
Tady to bylo „vysvětleno“.
2. Klíč, který se objevil, když se hodil
Klíč od auta oběti se „našel“ až při několikáté prohlídce Averyho domu.
Předtím tam nebyl.
Pak tam byl.
Bez prachu. Bez stop běžného používání. Jen s Averyho DNA.
Žádná DNA oběti.
Žádné vysvětlení, jak se tam dostal.
Pouze závěr: patří tam.
Tohle není důkaz.
To je deklarace moci.
3. Auto oběti a důkazy, které odporují logice
Vozidlo Teresy Halbachové bylo nalezeno na pozemku Averyho.
Uvnitř:
– krev Stevena Averyho
– žádná krev oběti odpovídající násilnému činu
– žádné otisky prstů
Krev se navíc objevila způsobem, který odporuje chování zraněného člověka.
Avery měl v té době otevřenou ránu na ruce.
Nikde jinde ale krev nebyla.
Jednoduchá otázka:
Jak se tam ta krev dostala – a proč jen tam?
Odpověď nikdy nepřišla.
4. Spálené kosti a měnící se verze
Ostatky oběti měly být nalezeny v ohništi u Averyho.
Později se ukázalo, že:
– podobné fragmenty byly i jinde
– část důkazů byla zničena nebo vydána rodině bez obhajoby
– oficiální verze spalování se v čase měnila
Soud připustil jen jednu interpretaci.
Vše ostatní bylo označeno za „nepodstatné“.
5. Brendan Dassey – přiznání vyrobené výslechem
Synovec Stevena Averyho byl mentálně slabý mladík.
Vyslýchán bez právníka. Bez rodiče.
Naváděn. Opravován. Tlačen k „správným odpovědím“.
Jeho přiznání:
– odporuje fyzickým důkazům
– odporuje časovým údajům
– odporuje realitě
A přesto bylo použito.
Protože se hodilo.
6. Motiv, o kterém se nemluví
Pokud by Avery uspěl se žalobou:
– okres by platil miliony
– konkrétní osoby by čelily odpovědnosti
– otevřely by se další staré případy
Po jeho obvinění:
– žaloba skončila mimosoudně
– částka klesla na cca 400 tisíc dolarů
– veřejnost se přestala ptát
Tenhle případ není výjimka, ale ukázka. Nejde jen o Stevena Averyho ani o Ameriku. Jde o princip, který funguje všude stejně: jakmile by přiznání chyby ohrozilo systém, pravda se stává nepohodlnou. Úřady, policie i soudy pak nechrání spravedlnost, ale sami sebe. Ne otevřenou lží, ale mlčením, formálními odpověďmi a odkládáním. A právě proto tenhle příběh tolik rezonuje – protože ho lidé poznávají ze svého vlastního života.
Zdroj:
Dokumentární série Making a Murderer, Netflix, 2015–2018
