Článek
Na to, jak se Češi hádají o Andreje Babiše a Petra Pavla.
Dva lidé.
Dva světy.
Dva tábory.
A skoro přesně půl na půl.
Ať se stane cokoliv, rozdělení zůstává.
Andrej Babiš: Pro jedny zloděj, pro druhé zachránce
Pro část lidí je Babiš:
– miliardář, co si přišel pro moc
– člověk z kauz
– manipulátor
– populista
Pro druhou část je to:
– „ten, co se o nás staral“
– „ten, co rozdával“
– „ten, co není jako ostatní“
– „ten, co mluví normálně“
A teď přijde pointa:
Obě skupiny vidí stejná fakta.
Stejné zprávy.
Stejné kauzy.
Stejná videa.
A přesto si z nich každá vezme něco jiného.
Když vyjde problém →
Odpůrce: „Vidíš? Zase průšvih.“
Příznivec: „To na něj ušili.“
Když se mu něco povede →
Odpůrce: „Stejně to dělal kvůli sobě.“
Příznivec: „Aspoň někdo něco dělá.“
Názor je hotový.
Fakta se mu jen přizpůsobují.
Petr Pavel: Pro jedny důstojnost, pro druhé figurka
U Pavla je to úplně stejné, jen obráceně.
Pro jedny:
– slušný prezident
– klid
– respekt
– reprezentace státu
– návrat důstojnosti
Pro druhé:
– voják
– poslušná figurka
– „loutka Bruselu“
– bez názoru
– slabý
Zase: stejné projevy, stejné fotky, stejné kroky.
A dvě reality.
Když vystoupí v zahraničí →
Fanoušek: „Dělá nám dobré jméno.“
Odpůrce: „Podlézá.“
Když mlčí →
Fanoušek: „Nerozdmychává hádky.“
Odpůrce: „Nemá odvahu.“
Výsledek je předem daný.
Proč to tak je?
Protože většina lidí se nerozhoduje podle rozumu.
Rozhoduje se podle pocitu.
„Tenhle je mi sympatický.“
„Tohohle nemám rád.“
„Tomuhle věřím.“
„Tenhle mi vadí.“
A pak už mozek jen obhajuje rozhodnutí, které padlo dávno před fakty.
Je to jako fandit fotbalu.
Když tvůj tým fauluje → „To nic nebylo.“
Když fauluje soupeř → „Zločin!“
A úplně stejně funguje politika.
Proč je přesvědčování zbytečné
Teď už chápeš tu hlavní věc:
Když se hádáš s voličem Babiše nebo Pavla,
nehádáš se o pravdu.
Hádáš se o jeho identitu.
On není „člověk s názorem“.
On je „Babišovec“ nebo „Pavlovec“.
A ty mu ten dres chceš sundat.
To bolí.
To se brání.
Proto:
– argumenty nefungují
– důkazy nefungují
– odkazy nefungují
Protože problém není v informacích.
Je v hlavě.
Jediné, co někdy funguje
Změna názoru skoro nikdy nepřijde zvenku.
Přijde zevnitř.
Až když se člověku:
– něco osobně dotkne
– něco zklame
– něco mu přestane sedět
Teprve pak začne přemýšlet.
Ne kvůli tobě.
Kvůli sobě.
Závěr
Babiš a Pavel nejsou jen politici.
Jsou důkaz, jak funguje lidská mysl.
Dva muži.
Miliony lidí.
A skoro dokonalé rozdělení.
Ne proto, že by pravda byla půl na půl.
Ale proto, že lidi nechtějí pravdu.
Chtějí mít pravdu.
A to je rozdíl, kvůli kterému je přesvědčování většinou marná práce.
Takže má přesvědčování druhých smysl?
Krátká odpověď: většinou ne.
Pokud už má člověk názor hotový,
nepřesvědčíš ho fakty.
Nepřesvědčíš ho argumenty.
Nepřesvědčíš ho ani pravdou.
Maximálně ho utvrdíš v tom, že má „bojovat“.
Čím víc tlačíš, tím víc se zavře.
Přesvědčování pak není dialog.
Je to přetahovaná lanem.
A někdo vždycky spadne.
Většinou oba.
A má smysl se hádat?
Ještě míň.
Hádka není výměna názorů.
Hádka je souboj ega.
Nejde v ní o pravdu.
Jde o vítězství.
O to, kdo koho „setře“.
Kdo má poslední slovo.
Kdo nebude za hlupáka.
A to je přesně chvíle, kdy rozum odchází ze dveří.
Po dobré hádce:
– se lidi víc nenávidí
– víc se uzavřou
– víc si stojí za svým
– míň poslouchají
Nikdo z ní neodchází chytřejší.
Jen unavenější.
A pomlouvání?
To už není debata vůbec.
To je ventil frustrace.
Pomluva neřeší problém.
Jen ho rozlévá dál.
Uleví se ti na chvíli.
Ale vztahy se tím ničí dlouhodobě.
A hlavně:
Pomluva nikdy nezmění názor toho, komu je určená.
Změní jen obraz tebe.
Co tedy smysl má?
Vybrat si, komu má cenu něco vysvětlovat.
Lidem, kteří:
– se ptají
– pochybují
– přemýšlí
– chtějí rozumět
S těmi má smysl mluvit.
S ostatními má smysl:
chránit si energii, klid a čas.
Protože ten máš jen jeden.
A nestojí za to ho pálit v hádkách, které jsou předem prohrané.
Ideální debata nekončí vítězstvím.
Končí větou:
„Hele, asi se neshodneme. Ale v pohodě.“
A jede se dál.
Bez urážek.
Bez blokování.
Bez zášti.
To je dospělost.
Upřímně: tohle zvládne tak 10 % lidí.
Zbytek:
– jede emoce
– jede nálepky
– jede vztek
– jede Facebook styl
Proto ty debaty vypadají, jak vypadají :-)
