Proč si neuděláte čas na věci, které jsou zdarma – a přitom k nezaplacení?

V tu chvíli mi to došlo. To jsou ty největší radosti života. Prosté, obyčejné, ale neskutečně důležité.

Ne kariéra, ne hypotéka, ne počet lajků. Ale vykadit se v klidu. Najíst se do sytosti. Spát tak dlouho, jak tělo chce. Milovat se, protože chcete – ne protože je čas. A tak jsem sepsal seznam. Seznam těch malých, tělesných, lidských potěšení, které máme všichni, ale málokdo si je doopravdy vychutná.

Nikdo o tom nemluví, ale všichni to známe. Sednout si, pustit všechno ven – doslova. Tělo si oddechne, hlava se vyčistí. Tak jednoduché. A přesto si to většinou zkracujeme, odbýváme, nebo dokonce odkládáme.

Zkuste příště zůstat o chvíli déle. Jen tak sedět. Dýchat. Vnímat. Vděčně. Je to vaše tělo, co vám právě poděkovalo.

Rychlé jídlo do krabičky? Polykání mezi e-maily? Přestaňte. Jídlo je svátek. Chuť, vůně, křupnutí, teplo. Nenechte si ho vzít.

Uvařte si. Sedněte si. Kousek po kousku, pomalu. Zavřete oči. Vnímejte. Jste naživu. A právě jíte. A to je obrovský dar.

Pět hodin nestačí. Šest je málo. Osm je tak akorát, a někdy si klidně dejte dvanáct. Nejste stroj. Nejste produktivita. Jste člověk. A člověk potřebuje snít.

Nové prostěradlo, otevřené okno, žádný budík. Zasloužíte si to. Tělo vám to ráno vrátí.

Rychlovky jsou fajn, ale víte, co je lepší? Čas. Klid. Hravost. Smích. Slova. Blízkost. To, co přijde po prvním orgasmu. To, co zůstane, když všechno ztichne.

Sex nemusí být výkon. Může být poezie. Když si to dovolíte.

Ten smích, co vám teče z očí. Co vás přehne v pase. Co se nedá zastavit. Ten je opravdový.

Najděte si lidi, kteří vás rozesmějí. Sledujte trapné videa. Zavolejte kámošovi, co říká blbosti. Smích je lepší než vitamíny. A hlavně – je nakažlivý.

Pět minut venku. Bez telefonu. Jen světlo, stín, vzduch. Strom. Hmyz. Mraky. Zázraky všedního dne.

Je jedno, kde jste. Balkon, lavička, mez u silnice. Stačí se podívat nahoru. Dýchat. Být.

Sprcha, která smyje den. Lok vody, co probudí mozek. Plavání, co rozplyne stres.

Voda léčí. Voda je všude. Jen si ji víc uvědomujte.

Tón, který vás zasáhne. Píseň, kterou znáte zpaměti. Taneček v kuchyni. Soundtrack vašeho rána.

Hudba je přímá linka k emocím. Stačí ji pustit nahlas a všechno je hned trochu snesitelnější.

Ten chlad, ta vůně, ten klid. Tělo se zaboří, oči se zavřou, mysl se vypne. Nejlepší pocit dne? Možná ano. A stojí jen pár minut s pracím práškem.

Vynesli jste koš? Paráda. Zavolali jste babičce? Skvělé. I maličká věc se počítá, když ji uděláte vědomě.

Odškrtněte si to. Usmějte se. Jste o krok dál. A to je radost.

Někdo vás obejme. Jen tak. Ne proto, že se něco děje. Prostě proto, že jste. Tělo si to pamatuje. Oxytocin. Teplo. Přijetí.

A když nikdo není po ruce? Občas pomůže i obejmout sám sebe. Funguje to, vážně.

Káva. Tráva. Dřevo. Parfém. Čich je stroj času. Užívejte ho. Hledejte vůně, které vás vrátí do dětství. Nebo do včerejška.

Západ slunce, východ měsíce. Mraky v pohybu. Hvězdy, co ještě nesvítí. Celý vesmír nad hlavou – a vy jen musíte zvednout bradu.

Proč jíte v autě, spíte s mobilem v ruce, milujete se v rychlosti, kadíte s tabletem? Proč si neuděláte čas na věci, které jsou zdarma – a přitom k nezaplacení?

Zkuste to jinak. Zpomalte. Užívejte. Dýchejte. Smějte se. Spěte. Jezte. Milujte.

A až se příště posadíte na ten známý porcelánový trůn, zavřete na chvíli oči. A uvědomte si, že právě teď – právě v téhle chvíli – žijete jeden z nejpřirozenějších a nejdůležitějších momentů života.

A to je… krásný začátek.