Seno nad zlato. Balíky sena už se v Česku kradou

Představte si věc tak obyčejnou, že jí většina lidí při cestě autem ani nevěnuje pozornost.

Velký kulatý balík sena na louce.

Ještě nedávno měl hodnotu několika stokorun.

Dnes už může mít cenu několika tisíc.

A už se také krade.

Jihočeští policisté letos evidují několik případů krádeží sena. Podle policejního mluvčího citovaného TN.cz vznikla škoda v řádu desítek tisíc korun. Další krádež balíku evidovala policie také na jižní Moravě.

Možná právě to nejlépe ukazuje, jak neobvyklá je letošní situace.

Seno se stalo nedostatkovým zbožím.

Pohled na některé letošní louky je smutně jednoduchý.

Tam, kde by v srpnu měla být zelená pastva, zůstává vysušený porost. Zvířata nemají co spásat a chovatelé otevírají zásoby, které měly čekat na podzim a zimu.

A nejde jen o subjektivní pocit několika lidí na venkově.

Český hydrometeorologický ústav zveřejnil 14. srpna čísla, která jsou mimořádná.

Od 1. ledna do 10. srpna spadlo v Česku v průměru 289 milimetrů srážek, tedy jen 66 procent dlouhodobého normálu. Oproti normálu nám tak od začátku roku chybí přibližně 146 litrů vody na každý metr čtvereční.

Za období od začátku roku do 10. srpna je to nejméně srážek od roku 1961. A letošní jaro bylo podle ČHMÚ dokonce nejsušší od začátku této řady měření.

Pro meteorology jsou to milimetry, procenta a historické tabulky.

Pro chovatele je překlad mnohem jednodušší:

Tráva neroste.

A když je něčeho málo, začne růst cena.

U sena letos opravdu dramaticky.

Novinky 17. srpna popsaly případy, kdy ještě loni stál balík přibližně 500 až 600 korun, zatímco letos se ceny pohybují mezi 1 500 a 2 500 korunami.

V některých oblastech přitom není hlavním problémem ani cena.

Seno prostě není.

Český svaz chovatelů masného skotu podle stejného zdroje upozornil, že v některých oblastech dala první seč jen asi třetinu běžného množství a druhá seč už nemusí být vůbec.

Podobnou zkušenost mají i zemědělci na jihu Čech. MF DNES už na konci července popsala, že první seč byla místy o dvě třetiny slabší a cena balíku rychle vyskočila přibližně z 500 na 2 000 korun.

To už není drobné zdražení.

To je úplně jiná ekonomika chovu.

Když není seno doma, začíná pátrání.

Kdo má známého zemědělce?

Kdo ještě prodává?

Kolik má balík kilo?

Jak je velký?

Je seno suché?

Je pod střechou?

A hlavně – jak ho dostaneme domů?

Letos se čeští chovatelé obracejí dokonce na dodavatele z Polska. Tam lze podle aktuálních nabídek najít seno výrazně levněji. Novinky uvádějí nabídky přibližně od 450 do 840 korun za balík, podle jeho velikosti.

Jenže právě velikost je důležitá.

Balík není žádná přesně definovaná jednotka jako kilogram cukru. Jeden může být výrazně větší a těžší než druhý. A pokud připočtete dopravu ze severu Polska nebo přes půl republiky, začne původně krásná cena vypadat trochu jinak.

Najednou zjistíte, že se nebavíte o několika stovkách korun.

Ale o desetitisících.

Na celé situaci je ještě jeden smutný paradox. Zatímco chovatelé a zvířecí azyly shánějí každý balík sena a počítají, zda budou mít čím krmit v zimě, v obcích se místy dál sekají zelené plochy téměř podle kalendáře. Tráva se poseče, naloží a často skončí jako bioodpad nebo kompostovaná hmota. Přitom právě letos má každá použitelná píce cenu. Neříkáme, že lze seno pro zvířata udělat z každého obecního trávníku – záleží na místě, čistotě porostu i způsobu sečení. Ale v roce, kdy pastviny vysychají a seno stojí násobky loňských cen, by možná stálo za to přemýšlet, zda alespoň část vhodných ploch nenechat dorůst, usušit a nabídnout místním chovatelům nebo zvířecím spolkům, místo aby jejich úroda skončila bez užitku.

Nedostatek krmiva už některé zemědělce nutí uvažovat o snížení počtu zvířat. I stát reagoval tím, že chovatelům postiženým suchem umožňuje v některých případech požádat o uznání vyšší moci, pokud kvůli nedostatku krmiva sníží stavy pod minimum stanovené dotačními podmínkami.

Jenže vedle klasických zemědělských podniků existuje ještě jeden svět.

Malé zvířecí azyly.

Spolky.

Záchranné farmy.

Místa, kam přicházejí zvířata, která někdo nechtěl, nemohl si je nechat nebo která potřebovala pomoc.

A tady je situace trochu jiná.

Když přijmete starou ovci, kozu nebo prasátko a slíbíte mu, že u vás může dožít, těžko v srpnu řeknete:

„Seno letos zdražilo, tak tě prodáme.“

To je přesně opačný princip, než na jakém zvířecí azyl stojí.

Stejný problém letos řešíme i na Farmě Kapsa v Třebčicích na Plzeňsku.

Jsme neziskový spolek a azyl pro zvířata v nouzi.

Domov u nás našla zvířata opuštěná, odložená, nemocná nebo taková, o která se jejich majitelé už nemohli starat.

Ovce. Kozy. Prasátka. Králíci. Morčátka. Činčily. A mnoho dalších.

Máme jedno jednoduché pravidlo:

U nás mají zvířata dovoleno zestárnout.

Jenže letos se stalo něco, s čím jsme při plánování zásob nepočítali.

Senem, které mělo čekat na dobu bez pastvy, krmíme už teď, uprostřed léta.

Na loukách, kde měla zvířata ještě týdny nacházet potravu, je kvůli suchu trávy zoufale málo.

A každý balík, který otevřeme dnes, bude v zimě chybět.

Nakonec jsme udělali něco, co žádný spolek nedělá rád.

Poprosili jsme lidi o pomoc.

Na Doniu jsme založili dobročinnou sbírku, ze které chceme nakoupit a dopravit na farmu 20 velkých balíků sena.

Podařilo se nám domluvit cenu přibližně 1 500 korun za velký balík včetně dopravy až na farmu. Cílová částka sbírky je 31 000 korun.

A to je v současné situaci vlastně velmi dobrá cena.

Nejde nám o vytvoření nějaké luxusní zásoby.

Jde o úplně obyčejnou jistotu:

že bude co dát zvířatům do jeslí.

Seno není příliš fotogenický důvod k pomoci.

Není to dramatická operace zvířete.

Není za ním jedna fotografie, která člověka chytne za srdce.

Je to prostě usušená tráva slisovaná do velkého balíku.

Jenže zkuste vysvětlit ovci, koze nebo králíkovi, že seno není dostatečně atraktivní téma.

Pro ně je to jídlo.

Základ.

Každodenní samozřejmost.

A letošní rok nám ukazuje, jak rychle může samozřejmost zmizet.

Když už se v České republice balíky sena kradou z luk, asi není přehnané říct, že máme problém.

Proto máme jednu prosbu.

Nejen za Farmu Kapsa, ale i za další malé spolky, azyly a lidi, kteří dali domov zvířatům, o něž už někdo jiný nestál:

Pokud můžete pomoci senem, dopravou, kontaktem na zemědělce, několika korunami nebo třeba jen sdílením prosby někoho ze svého okolí, letos to může mít mnohem větší význam než jindy.

Protože zima je ještě daleko.

Ale seno na ni musíme sehnat právě teď.