30. den Svatojakubská cesta běžecky končí - cesta domů - letiště a letadla

Dnes máme nejčasnější vstávání na celé cestě, moje žena vstává již v pět, mně to stačí v půl šesté. Rychlá jednoduchá snídaně na apartmánu a v půl sedmé, kdy aktuálně v těchto zeměpisných délkách teprve svítá, již vyrážíme pěšky na letiště Santiago de Compostela. Na terminál to máme něco přes čtyři kilometry pěší chůze po silničkách a silnicích, kde jsme běželi před šesti dny. Taková ranní procházka má svoje výhody, je to ekologický způsob dopravy a také přináší jisté poznání. Jsem šokován, kolik potkáváme v protisměru poutníků. Ti lidé šli snad přes noc. Ale ne, je to zde standard, vydávat se brzy ráno na cestu a brzy ji končit. To jen náš běžecký styl vedl k životu s delším vyspáváním a pozdějším dobám na stezce. Po kilometru přicházíme na hlavní silnici na letiště vedoucí přímo z centra Santiaga. Všímáme si, že zde jednak není vůbec žádný chodník a ani krajnice není žádná sláva, pokud jde o šířku. Asfalt na ní je občas křivý a rozpraskaný. Když jsme zde na začátku týdne finišovali po druhé straně navečer do Santiaga, cesta se mi zdála mnohem přívětivější. Teprve poslední kilometr je veden po krásné cyklostezce.

V půl osmé dorážíme do terminálu. Letiště v Santiagu (kód SCQ) je moderní, terminál malý a přívětivý, máme tedy spoustu času (start našeho letu do Madridu je v 9:15). Tento využíváme k příjemné a bohulibé činnosti jako je nákup kvalitních vín. Letišti a letadly jsem fascinován celý život a letectví (a samozřejmě i kosmonautiku) považuji za jeden z největších úspěchů a výdobytků lidstva. Vždy se jen útrpně usmívám, jak nejrůznější tzv. „ekologové“, kteří o dopravě, natožpak o letecké, nevědí vůbec nic, tvrdí, jak je letectví škodlivé a ničí naši planetu a jak je třeba lidem cestování (zvláště to letadly) zakázat. Bez jakýchkoliv faktů, podložených argumentů a ověřených čísel. Zde jen základní fakt, spotřeba leteckého paliva činí u osobní letecké přepravy při současné obsazenosti moderních letadel běžně pod 3 litry na osobu a 100 km, a to je hodnota pro osobní auto za průměrné obsazenosti téměř nedosažitelná.

Ze Santiaga startuje náš Airbus A319 (imatrikulace EC-KUB a jména „Flamenco“ dodaný v roce 2008, který byl v roce 2021 v době covidu na více než rok odstaven) společnosti Iberia klasicky na sever, po startu se tedy na levé straně rozloučíme se Santiagem včetně katedrály. Následuje pravá zatáčka a již si můžeme prohlížet z výšky místa, kterými jsme běželi před Santiagem. Přelétáváme horská pásma severozápadního Španělska a v dálce na severovýchodě je dokonce vidět pohoří Picos de Europa. Záhy jsme v sušší oblasti středního Španělska, oblétáváme Madrid z jihu a po 51 min letu přistáváme od jihovýchodu na dráze 14R-32L madridského letiště Barajas.

Na přestupu nám vychází čas akorát vhodný na oběd. Do Prahy nastupujeme k mé radosti do mého oblíbeného stroje Airbus A320 neo (imatrikulace EC-OCS a jména"Somos Uno Y Diversos" - doslova „Jsme jednotní a různorodí“ - možná jeden z marketingových sloganů Iberia, každopádně je to nejnovější jednouličkové letadlo ve flotile Iberia dodané v říjnu 2023). Kvůli přetížení leteckého provozu ve střední Evropě v důsledku počasí startujeme asi s 15 minutovým zpožděním (na jihovýchod z paralelní dráhy k naší přistávací ze Santiaga 14L-32R, na madridském letišti jsou zajímavé dvě dvojice paralelních drah, takže se dají krásně pozorovat současné paralelní starty nebo přistání ), ale máme tak silný vítr „do ocasu“, že v Praze přistáváme v letovém čase asi třicet sekund pod 2:10 h, což je z Madridu opravdu fantastické, jak to komentuje i kapitán letadla, takže zpoždění více než smažeme. Naštěstí nemáme žádná zavazadla, tudíž si osobně nemůžeme stěžovat na aktuální tristní výkony pražského letiště, pokud jde o nakládku a vykládku zavazadel. Můžeme jen upalovat na autobus a být za chvíli doma.

Oba dva dnešní lety pro nás byly extrémně zajímavé, protože bylo příznivé počasí, abychom viděli z výšky počátek i konec naší pouti Svatojakubskou stezkou a teprve obě krajní možnosti dopravy, jak po svých, tak letadlem, dodají poznání trasy ten správný nadhled a běžec si uvědomí, v jakých rozměrech se minulý měsíc pohyboval. Trasa letu Madrid - Praha totiž vede přímo přes Aragonskou vrchovinu těsně kolem města Jaca, kde jsme před čtyřmi týdny zahajovali těžkou druhou etapu.

Běžecké boty se nám oběma velmi dobře osvědčily, obě technologie, jak Continental u Adidas, tak Fresh Foam u mých New Balance vykazují velmi přijatelné opotřebení na to, po jak náročném povrchu jsme se v silničních botách často pohybovali.

Kdyby někoho zajímalo, zdali se dá tímto ultramaratonským způsobem zhubnout, tak vám mohu prozradit, že ano, ale má to svoje limity. Po příchodu domů jsem se převážil a jsem potěšen. Po uběhnutí celkem 1044 km jsem zhubl 3 kg. Dala by se samozřejmě zredukovat hmotnost i více, ale to by člověk nesměl jako já „jíst první ligu“. Znamená to redukci 1 kg za 10 dnů, a to je hodnota, kterou osobně považuji za zdravou, cokoliv rychlejšího je vždy problematické.

Úžasnou věcí byl ve Španělsku nízkoenergetický iontový nápoj Aquarius. S tím jsme se poprvé setkali letos v únoru na maratonu v Seville. Takové věci jsou dostupné i v Česku, ale ve Španělsku je na tom úžasné to, že je tento nápoj dostupný v nějakém balení v jakýchkoliv potravinách v nejzapadlejší vesnici.

Musíme poděkovat tomu nahoře za počasí, a to přesto, že je červen považovaný na stezce za nejlepší měsíc. Neměli jsme za celou dobu žádné extrémní povětrnostní jevy, pouze jeden bouřkový den, příjemné teploty, minimum 8 °C, maximum 29 °C, samozřejmě šlo o teploty ve stínu.

Osobně si teď dám týden běžecky lehký odpočinek (ne úplně bez běhu, ale relax) a potom se obuju do náročného ultramaratonského tréninku, letošní vrchol pro mne bude 14. září na krásném světově známém silničním závodu v běhu na 100 km RunWinschoten v malém holandském městečku, které je tímto závodem proslulé. Závod má úžasnou atmosféru, běží se totiž v městském prostředí mezi skvělými fanoušky deset desetikilometrových okruhů. Loni jsem tam 5 km před cílem dostal za pekelného vedra křeče, které mě připravily o dobrý výsledek, což bych chtěl letos odčinit.

Když jsem svoji ženu lákal na tento běh (a moc jsem ji přemlouvat nemusel, nakonec běžela s nadšením), tvrdil jsem, že půjde o příjemnou dovolenou, plnou erotiky :-), pobytu v přírodě, prohlídky památek a dobrého jídla (a navíc se přitom u toho všeho člověk trochu proběhne). V podstatě to tak bylo.

Svoje povídání však zakončím vážně. Jedinou jistotou, na kterou se můžeme všichni spolehnout, je skutečnost, že Pán Bůh na nás na konci našich dní čeká, snad na všechny bez výjimky, to je jediná jistota, ať už si pod tím představuje každý z nás cokoliv. Včera večer zemřel po dlouhé těžké nemoci strýc Olgy. Čest jeho památce!

Pokud se Vám naše povídání líbilo, děkujeme vám za to, že jste naši běžeckou pouť sledovali. Pokud jsme snad někoho inspirovali k vykonání něčeho nevšedního, jsme za to velice rádi. Pro nás bylo uveřejnění našich myšlenek a zážitků motivováno nikoliv snahou ukázat, jak jsme mimořádní (protože to opravdu nejsme), ale pozitivním tlakem veřejnosti, který nás naopak motivoval běžeckou cestu úspěšně dokončit.

Omlouvám se také za případné jazykové nedostatky a překlepy, určitě se v textech nějaké najdou, protože pro mě nebylo úplně jednoduché psát všechny texty (s výjimkou dnešního) jen na telefonu.

Naše běžecká motta, která jsme pečlivě na každý den vybírali, bych doplnil o výstižný citát, který jsem viděl napsaný na směrovém obelisku u stezky, když jsme běželi 7. etapu, kdy zdaleka nebylo jisté, že to celé doběhneme.

„Když nedostanete odpověď, je to většinou proto, že jste nenašli správnou otázku.“

S úctou

Petr a Olga Křížovi