Biologové a běžci v Japonsku - tam, kde na Hokkaidó dávají lišky dobrou noc

Ještě ten stejný den po neúspěšném ultramaratonu se autem přesouváme do vnitrozemí až do jižní půle ostrova, kde máme ve městě Kamishihoro rezervován příjemný hotel.

Speciální službou hotelu (a možná je to častější po celém Japonsku) je donáška snídaně na pokoj. Ta probíhá tak, že personál hotelu vkládá v určený čas z chodby snídani do jakéhosi pokojového trezoru. Uvnitř na pokoji se rozsvítí zelená, snídaně se vyjme z pokojové strany trezoru a může se začít radostně konzumovat.

Po průjezdu městem Kitami, ještě blízko jezera Saroma, začínáme stoupat do centrálních hor ostrova, kde skutečně dávají lišky dobrou noc.

A to doslova. Na nepříliš frekventované silnici, ale kvalitní a pěkně vedené přes centrální hory Daisetsuzan, se objevují dopravní značky „pozor lišky“ a záhy pozorujeme na krajnici (a bohužel i na silnici) řadu lišek, možná až dvě desítky. A jsou to vesměs mladá, nezkušená zvíŕata, která se motají kolem našeho auta tak, že musíme zastavit. Určitě nemají vzteklinu, ale je možné, že jsou ochočené, protože je lidé z projíždějících aut krmí.

Tento i příští den jsme ve zkoumání hadů bohužel úspěšní jen tak, že nacházíme mrtvé exempláře, ke škodě přírody přejeté na silnici.

Do krásných hor národního parku Daisetsuzan vyrážíme i zítra.

Při procházce pohořím Daisetsuzan narážíme na suťové pole, kde je řada japonských turistů ( s vynikající fototechnikou a se skládacími židličkami ) čekající až z děr mezi kameny vystrčí hlavu pišťucha. Japonci jsou extrémně trpěliví a budou tam sedět celý den, my po hodině bezvýsledného čekání končíme konstatováním, že dříve snad přijde medvěd a jdeme dále.

Loučíme se s ostrovem Ezo (starý název pro Hokkaidó), ujeli jsme zde autem plných 1357 km.