Biologové a běžci v Japonsku - „Můj bože, co jsme to udělali?“

Letiště Hirošima je velmi daleko od centra města, kam je to asi 56 km. U přepážky firmy Times, která zastupuje Europecar, přebíráme auto. Máme se značkou Europecar špatné zkušenosti, ale byla to zde jedna z mála možností. Naše obavy jsou ale rychle rozptýleny. Vše běží jak na drátkách. Přímo před dveřmi terminálu je pro nás připravena vyklimatizovaná nová benzinová Mazda 3.

Nenechávám si ujít příležitost a zařídit si po dálnici až do středu velkoměsta. Náš hotel je skutečně v samém srdci Hirošimy, pouhé stovky metrů od Mírového parku, abychom to měli na pěší dochoz. Jako městský člověk si užívám řízení v samém centru po pětiproudých vozovkách. Velmi užitečný a k bezpečnosti přispívající je tzv. head-up displej -promítání rychlosti a dalších informací z palubního počítače do prostoru skla před řidičem, to je opravdu prvotřídní technická vychytávka. Hotel má velmi zajímavou parkovací garáž. S autem za asistence personálu parkoviště najíždím na jakousi rampu-výtah, která auto vyzvedne a umístí do nepřístupných parkovacích prostor již bez asistence řidiče. Nazítří proběhne stejný postup v obráceném směru. Na recepci hotelu je ochotný personál, nicméně check-in a check-out probíhá automaticky pomocí automatů vydávajících hotelové karty. Dostáváme pokoje ve šťastném 13. patře a jdeme ihned ven do supermarketu pro pivo.

Ohledně kvality a chuti jsem velmi překvapen. Pivo se prodává výhradně v plechovkách. K vidění jsou běžně piva asi pěti domácích značek (japonských pivovarů), každý pivovar dodává několik druhů piva.

Typický obsah alkoholu je 5 až 6 %. Pivo je velmi chutné a troufám si říct, že špičkové kvality. Běžně popíjím v drtivé většině pivo nealkoholické. Zde je to však, ve srovnání se standardním, strašný patok. Snad si trochu alkoholu zasloužím, běžecký závod je neúspěšně pryč, je třeba to hodit za hlavu a připravit se na další.

Ráno volíme z hotelové nabídky snídani, samozřejmě v japonském stylu. Snídá se zde grilovaná ryba (tentokrát druh lososa), lilková polévka miso, doplňkem jsou různě nakvašené, fermentované potraviny rostlinného původu (kvašená soja, okurky, švestky). V Evropě zcela neznámé chuti. Základem je samozřejmě rýže s kořením.

Po snídani se vydáváme do Mírového parku, který je situován na ostrově u řeky Ota. Ta tvoří na vtoku do moře říční deltu, na které je střed města postaven.

Nejprve se zastavujeme u Atomového dómu - symbolu Hirošimy. Poté přecházíme na ostrov, kde se nachází Mírový park a zastavujeme se u Dětského památníku, jehož smyslem je pocta dětským obětem bombardování a jmenovitě dívence Sadako Sasaki. V době svržení atomové bomby na Hirošimu jí byly pouhé dva roky, v devíti letech onemocněla leukémií v důsledku ozáření. Japonská legenda tvrdí, že každému, kdo složí tisíc papírových jeřábů origami, se splní jedno přání. Sasaki si přála uzdravit se, avšak nebylo jí pomoci a při skládání papírových jeřábů na nemoc z ozáření zemřela. Památník, který připomíná dětské oběti bombardování, je vyplněn na počest Sadako papírovými skládankami origami ve formě jeřábů, které jsou stále doplňovány.

Navštěvujeme zde i mimořádně působivé Muzeum míru. Muzeum i park navštěvuje obrovské množství lidí (tisíce denně). I dnes, kdy se maximální teplota dostává nad 35 °C. Muzeum otřese duší každého člověka, protože ukazuje velmi moderním multimediálním způsobem veškeré informace o atomovém bombardování včetně obrazů hrůz, které výbuch na zemi způsobil. Jediné, co mi v expozici chybí, je větší odsouzení tehdejší japonské expanzivní válečné politiky, která byla klíčovou příčinou bombardování.

Dvacetpět kilometrů jižně od Hirošimy se dostáváme na místo s úplně jinou náladou. Z terminálu tvořeného parkovištěm, vlakovým nádražím a přístavištěm trajektu, vyplouváme na jedno z nejposvátnějších míst Japonska - ostrov Miyajima (Ostrov svatyní). Ikonou ostrova je monumentální, jasně červeně zbarvená brána torii, která stojí na břehu mořského průlivu a je periodicky zaplavována při přílivu.

Brány torii stojí nejčastěji ve vchodech do šintoistických svatyní, a jak naznačují i znaky japonského písma pro torii (pták, místo) mají sloužit mimo jiné jako místo odpočinku pro ptáky, kteří jsou v šintoismu považováni za posly bohů.

Některé chrámy, zejména zasvěcené božstvu Inari mají bran torii mnoho. Bývá zvykem, že lidé nebo dokonce i firmy věnují chrámu bránu torii za své životní či obchodní úspěchy.

Brána torii na ostrově Miyajima byla postavena v roce 1874, avšak měla své předchůdkyně zasvěcené bohyním moře již od 6. století. Zajímavostí ostrova je, že z důvodu zachování duchovní čistoty, platí na ostrově od nepaměti pro lidi zákaz rodit a umírat.

Les na ostrově je velice půvabný a v dnešním horku i velice příjemný. Michal v něm dokonce v polední, tudíž neoptimální době, odchytává hada. Především je však ostrov rájem pro krotké jelínky sika, kteří ochotně pózují s turisty při fotografování. Zatímco Michal hledá hady, my se s Olgou věnujeme krmení kaprů koi v jezírku, a to na místě zakoupeným krmivem.

Závěr dne trávíme téměř čtyřhodinovým přejezdem Honšú až k západnímu pobřeží. Dokonce máme jeden případ tzv. autoherpetologie. Tato aktivita je provozována tak, že po zahlédnutí plazícího se hada při jízdě autem se okamžitě bezpečně staví, herpetolog bleskově vybíhá z vozidla, provede odchyt a fotodokumentaci. Tentokrát takto Michal odchytává krásný nemodralý exemplář Rhabdophis tigrinus, který se rychle plazil napříč vozovkou.