Biologové a běžci v Japonsku - přelet Japonska od severu na jih

Když jsme tuto cestu před rokem začali připravovat, Michal nadhodil téma krásného jedovatého hada z rodu chřestýšovců, který žije v pralesích severní části ostrova Okinawa.

Cestovat na Okinawu se dá efektivně samozřejmě jedině letecky. Hlavní vlajkoví dopravci Japonska, společnosti ANA a JAL vedou svoje spoje ze Sappora na Hokkaidó přes Tokio prostřednictvím dvou letů. Podařilo se mi však najít velmi pěkný přímý spoj s dobře hodnocenou japonskou nízkonákladovou společností „peach“, která provozuje přímý let.

Poslední noc na Hokkaidó trávíme v pěkném domku na jihu ostrova v zelené rezidenční čtvrti blízko oceánu, kde je jinak celkem nevzhledné a nezajímavé pobřeží lemované čtyřproudovkou.

Jako všude, kde je to aktuální, jsou na pobřeží i na ubytování evakuační pokyny pro případ zemětřesení. Dlužno dodat, že zde na plochém a nechráněném pobřeží by nás případná tsunami při jakémkoliv zaváhání v krizové situaci spláchla jako mouchy.

Majitelka ubytování, mladá pohledná žena jménem Mika, má malý domek skvěle zařízený. V koupelně dokonce nechybí klasická sauna, kterou bych určitě využil v zimě. Nyní v létě a po závodě mě to však neláká. Nakonec se s Mikou ani nevidíme. Protože musí odjet, nechává nám domek otevřený a vše si vysvětlujeme po telefonu.

Ráno nás čeká již jen cesta na letiště a vrácení auta. Doplňujeme potřetí benzin, s motorovými palivy je to zde velice jednoduché. Standardem jsou v Japonsku tři druhy. Jedna nafta značená zeleně, jeden standardní benzin označený Regular a červenou barvou a jeden prémiový benzin označený Premium a žlutou barvou.

Evropa značně přinejmenším ekonomicky zaostává, když litr benzinu zde pořídíte v přepočtu do 24 korun včetně daní.

Systém autopůjčoven zde funguje naprosto precizně, nikde jsem dokonalejší neviděl. Týmy lidí pracují u mimořádně rychlého a efektivního předávání a přebírání aut. Půjčovny bývají mimo letiště, doprava je zajištěna perfektní kyvadlovou dopravou. Perfektně je zpracováno také proškolení s důrazem na bezpečnostní aspekty.

Japonsko je obrovská země, nejen počtem obyvatel (120 milionů), ale i rozlohou. Let Sapporo - Okinawa trvá standardně kousek přes 3 hodiny, což je prakticky odpovídá trase Praha - Lisabon.

Jaem zvědav, jak bude vypadat odbavení u japonské nízkonákladovky. Odbavené zavazadlo má být do 20 kg, na palubu se mohou vzít na osobu další dvě zavazadla, ale počítá se do nich naprosto vše, s celkovou hmotností do 7 kg. Budeme muset trochu optimalizovat a zavazadla přebalit. Dopadá to tak, že máme dvě zapsaná zavazadla do podpalubí, obě mají asi 27 kilogramů. To je OK, protože můžeme mít pro tři lidi na jednu rezervaci 60 kg, ale protože jsou zavazadla těžká, volím pro odbavení přepážku s obsluhou, které jsou na letišti New Chitose k dispozici.

Se zapsanými zavazadly problém není, ale u těch, co bereme na palubu, nastává legrace. Paní není nepříjemná, ale je velmi komisní. Skutečně všechno detailně převažuje a výsledek je ten, že Olga s Michalem s přimhouřeným okem projdou, pochopil jsem, že tolerují navíc do 1 kg. Ale já, který nese těžkou zrcadlovku s objektivy neprojde o 3 kg!

Nastává čtvrthodinka přeskládávání do velkých kufrů, vysvětluji, že opravdu nemohu dát objektivy a power banky do podpalubí, ale předpis je předpis. Nakonec zůstává poslední problém, moje cestovní sloha s dokumenty a itinerářem, která váží asi kilogram. Ano, my staří dinosauři si nevystačíme jen s mobilem a podstatné musíme mít zálohováno na papíře. Mile vysvětluji úřednici, že slohu s dokumenty dát opravdu do podpalubí nemohu. Toto lehce absurdní divadlo je korunováno při druhé hmotnostní kontrole, za kterou teprve následuje bezpečnostní. Při vážení si nikdo nevšimne mé ledvinky na zádech (vlastně ani já ne) a tím jsem prakticky do limitu. To, co by u standardní letecké společnosti nikdo neřešil, zaměstnává zde celou řadu lidí. Vůbec nešlo o 3 kg nadváhy, bez mrknutí oka bych zaplatil příplatek. Ale ten nikdo nechtěl, šlo o dodržení absurdního hmotnostního předpisu u zavazadel, která splňovala všechny ostatní podmínky za situace, kdy jsme měli u zapsaných zavazadel šestikilovou rezervu. Toto je zřejmý rys japonské povahy. Předpis je opravdu předpis a improvizace, byť smysluplná, se moc nenosí.

Ale abych letecké společnosti peach a letišti Sapporo nekřivdil. Služby byly excelentní. Letěli jsme novým Airbusem A320 ceo, prostory na letišti s prvotřídním prostorem a komfortem, krabička superkvalitního sushi na letišti stála tolik, že za to bychom ji u nás nepořídili ani v supermarketu, natož na pražském letišti.

Milé, hezké letušky, pro nás Evropany je to oku lahodící trochu exotická krása.

Po startu z Hokkaidó za jasného počasí se dostáváme nad severní Honšú, kde je zataženo, ale po 90 minutách letu se opět projasňuje. a přichází nádherné výhledy.

Letíme přes vyhaslou sopku Daisen, kde budeme za pár dní hledat velemloky, Hiroshimu, ostrov Kjúšú a potom již nad Pacifik se souostrovím Oshumi a Amami nad Okinawu.

Let je velmi rychlý, s větrem do zad a nejrychlejší trasou dosedáme na letišti Okinawa Naha i s otočkou na pravou ruku z jižního směru za 2:58 h. Biologické explorace na Okinawě mohou začít.