Biologové a běžci v Japonsku: ovčí mužík na Hokkaidó

Ostrov Hokkaidó je asi o 7 % větší než Česká republika. Celkově zde žije pouhých necelých 5,4 mil. obyvatel. Tento fakt znamená, že hustota zalidnění je méně než poloviční ve srovnání s hustotou v České republice. A to je celé ještě zkresleno skutečností, že zdejší metropole, olympijské Sapporo, je výrazně větší než Praha (téměř 2 mil. obyvatel). Venkov na Hokkaidó, je tedy podstatně prázdnější než venkov v Čechách či na Moravě.

Střídají se pole, louky, lesy a samozřejmě hory. A také farmy, spousta farem, ekonomiku venkova zde tvoří z větší části zemědělství. Krávy, někdy i ve velkokapacitních kravínech, kozy a ovce.

Vůbec se nedivím, že japonský spisovatel Haruki Murakami umístil děj několika svých knih na Hokkaidó. Již na ostrově Honshu jitřilo mou fantazii Kjótó jako rodné město spisovatele nebo město Odawara, kolem kterého jsme jeli shinkansenem a nad kterým si Haruki vybájil dům v horách a situoval do něj děj pro mě nejkrásnějšího a nejpoučnějšího románu Komturova smrt.

A což teprve zde na Hokkaidó! Úplně před sebou vidím pasáže z románů Hon na ovci nebo Tancuj, tancuj, tancuj! a tajupné postavy jako je ovčí mužík. Haruki Murakami zde na Hokkaidó odkrývá ve svých románech celou řadu rovin, především negativní rysy japonské expanzivní politiky (a zpytování kolektivního svědomí), která začala na Hokkaidó v 19. století útlakem domorodých Aynuů. Odkrývá však také roviny osobní existence každého z nás, hledání smyslu života a našeho místa na světě. Ovce z Hokkaidó je tak v románech hlubokým symbolem všeho, co člověka ovládá.

Náš první den na Hokkaidó zahajujeme téměř třistakilometrovým přesunem autem na jihovýchodní pobřeží do města Kushiro. Pobřeží je zde otevřené do Pacifiku, proto jsou nedílnou součástí hotelových evakuačních plánů pokyny, nebezpečné a evakuační zóny pro případ tsunami.

Další den ráno směřujeme severozápadně asi deset kikometrů od města, kde je nesmírně zajímavý ekosystém mokřadů a vrchovišť v jednom z národních parků ostrova. Vyskytují se zde typické rostliny a především ptáci. Ikonou mokřadního území a jeho otevřených prostor je samozřejmě jeřáb mandžuský.

Dnes budeme nocovat již asi 45 km od jezera Saroma na severu ostrova na odlehlé zemědělské farmě. Na dálku objednávám večeři, tzv. „hot pot“, kdy se maso se zeleninou a houbami vaří přímo před hostem ve vodě a konzumuje se zalité naředěnou sójovou omáčkou. Pan domácí nám vŝe vysvětluje, abychom mohli pokračovat ve vaření sami. Snídaně je také velmi zajímavá, její součástí je mimo jiné speciální japonská polévka miso s vařeným lilkem a především ochutnávka brambor - je nám servírovano asi šest druhů brambor různých barev - odstíny žluté a bílé, růžové a fialové. Jako včelař se paní domácí ptám na včely a med, protože jsme zatím na ostrově nic takového neviděli, ale prý je zde včelaření běžné.