Článek
Dennis Nilsen, na první pohled spořádaný občan. Pracoval jako policista, byl vojákem, ale živil se i jako úředník. Měl jeden zásadní problém. Dokázal se zamilovat jen do mrtvých mužů. Vztahy to bohužel nebývaly platonické. Jediný přátelský vztah nakonec z vězení udržoval s mladou Češkou.
Vzpomínky na dědečka
Budoucí vrah se narodil v roce 1945 ve Skotsku. Ze svého dětství si odnesl vzpomínky především na dědečka, se kterým se často procházel po pobřeží a v přístavech. Podle Nilsenových pozdějších slov byl čas strávený s ním jeho jediným štěstím v životě a pocitům, které při toulkách u moře zažíval, se dokázalo vyrovnat snad jen vzrušení nad těly mrtvých mužů. Jenže starý námořník zemřel, když bylo Nilsenovi šest let.
Ostatní vztahy v rodině nefungovaly. Jeho otec byl norským vojákem, který se během druhé světové války přestěhoval do Skotska, kde se potkal s Nilsenovou matkou. Pár měl tři děti. Dennis však nevycházel s nikým z nich a když zjistil, že je gay, raději se už ve čtrnácti přihlásil jako kadet do armády.
Zajat ve světě obskurních fantazií
Svoji orientaci tajil i před kolegy v armádě a dařilo se mu to docela dobře. První známky skutečnosti, že s jeho choutkami není něco v pořádku, se začaly objevovat na misi v západním Německu, kde se s kamarády často opíjel. Tehdy si všiml, že jej vzrušují muži, kteří jsou silně pod vlivem alkoholu. Líbilo se mu, jak namol opilí vojáci leží téměř až v bezvědomí a jejich těla jsou mu vydána doslova napospas.
Zůstalo ale jen u fantazií. Představy nabyly ještě extrémnějších podob během mise v Jemenu, kde Nilsen poprvé spatřil mrtvá těla. Fascinovala jej a brzy začal snít o intimním styku s mrtvým mužem.
Po návratu z misí vyšlo najevo, že je gay. Rozhádal se s rodinou a přísahal, že už je nikdy nechce vidět. Muž to byl zásadový, a tak se také stalo.
Brzy po rodinném incidentu odešel i z armády a nastoupil do služeb policie. Tam byl sice vzorným pracovníkem, ale spokojený nebyl. Začal se po večerech toulat po barech a opíjet se. O panictví přišel s prostitutkou, ale jeho snem bylo navázání vztahu s mužem. Jenže z žádného seznámení nevzešlo to, co by si představoval.
Od představ k činům
Spokojenost zažil až v roce 1978 po první vraždě. To už nepracoval u policie, ale živil se jako spořádaně vypadající úředník v Londýně. Jeho první obětí byl teprve čtrnáctiletý Stephen, kterého potkal v baru, kde mladíkovi nechtěli nalít alkohol. Pozval ho domů a oba se opili. Ráno, když se Nilsen vzbudil, chlapec ještě spal. Začal jej škrtit, až jej zardousil. Co jej k tomu vedlo, nedokázal nikdy vysvětlit. Vnitřní démoni zkrátka byli najednou silnější než pud sebezáchovy, který byl až do tohoto okamžiku jakousi abstraktní hranicí mezi nestvůrou a člověkem. Bariéra byla zbořena a Nilsen se utrhl ze řetězu.
Cranley Gardens. V této ulici docházelo k vraždám.
Zvrhlík si nechal tělo doma osm měsíců. První dny jej opatrně zkoumal. Měl je uložené pod podlahou, manipuloval s ním a postupně si plnil své šílené sny. A vraždil dál. Oběti si vybíral z řad bezdomovců a prostitutů, takže mu jeho činy dlouho procházely. Mrtvé většinou nikdo nehledal.
Oběti vždy po dlouhých týdnech pálil na zahradě domu, kde žil v nájmu. K rozkládajícím se hořícím tělům přidával pneumatiky, aby nebylo nic poznat. Kosti pak drtil a zakopával. Někdy vařil vnitřnosti a vyhazoval je do popelnic.
Jenže když byl z nájmu vypovězen, musel se přestěhovat do domku bez zahrady. Těla pak ukrýval po skříních nebo pod podlahou, což samozřejmě nebylo moc efektivní. Začal je tedy po částech splachovat do záchodu. To už se psal rok 1983.
Jenže ostatků bylo tolik, že se potrubí začalo ucpávat, a to jej prozradilo. Když šokovaní instalatéři objevili zbytky tlejícího masa a kostí, nejprve nevěřili, že by mohlo jít o člověka, ale po dalším nálezu již jeli na místo s policií. Potrubí vedlo do domu Nilsena. Ten šokovaným detektivům ani neodporoval a v klidu prý řekl, že má na svědomí 15 nebo 16 životů.
Podařilo se mu prokázat šest vražd, a to jen díky tomu, že se identifikovaly ostatky obětí. Nilsen ani neznal jména dalších mrtvých, a tak dodnes zůstává záhadou, koho vlastně zabil. On sám se přiznal k 12 vraždám. Tak jako tak, vyfasoval doživotí.
Podivné přátelství
Pikantní na jeho pobytu za mřížemi byla jeho čilá korespondence s mladou Češkou Irenou Kubínovou. Jak psaly Lidové noviny, ženu Nilsen zaujal, když si četla knihu o masových vrazích. Především to byl údajně jeho vztah k psům. Poslala mu tedy žádost o autogram a v dopise přiložila vlastnoručně malovaný obrázek psa. Vrah odepsal a podle Kubínové, která jej ve vězení i navštívila, se jejich vztah stal velmi přátelským. Češka dokonce vystoupila v pořadu Good Morning Britain, kde svůj vztah s vrahem popisovala.
Nilsen ve vězení zemřel v roce 2018 ve věku 72 let. O jeho případu byl natočen již v roce 1989 film Cold Light of Day a roku 2020 vznikl seriál Des.
Další zdroje:
