Dánský experiment, který se nepovedl. Násilná převýchova dětí z Grónska skončila fatálně

Grónsko je dnes autonomním územím Dánského království a má vlastní samosprávu. V minulosti však bylo jeho kolonií. Dánové začali spravovat Grónsko už v roce 1721, kdy misionář Hans Egede zahájil kolonizaci největšího ostrova světa. Oficiálně však bylo za kolonii prohlášeno roku 1814. Ještě než byla na konci sedmdesátých let minulého století nastolena autonomie a později i samospráva, získalo Grónsko v roce 1953 status integrální součásti království. Právě v té době se dánští vládní úředníci a nevládní organizace domnívali, že grónská společnost je málo rozvinutá, a snažili se ji přepracovat. Bohužel experiment nedopadl moc dobře.

Dánské úřady společně s Červeným křížem a organizací Save the Children přišly s nápadem na vytvoření systému, který by učil grónské děti evropským zvyklostem. Ty si měly osvojit v Dánsku. V podstatě tak chtěli přetvořit inuitské děti v „malé Dány“, kteří by pak svými novými návyky přetransformovali celé Grónsko, jež je sice obrovské, ale má jen několik desítek tisíc obyvatel.

Experiment, který měl být začátkem nové éry, odstartoval v roce 1951. Vedla jej výzkumnice Claire Louise McLisky, jež doslova prohlašovala, že chce vytvořit „novou vládnoucí třídou Grónů“. První skupinu dětí vybrali grónští kněží, přičemž mělo jít výhradně o sirotky ve věku do šesti let bez jakéhokoliv postižení. Jenže taková kritéria na řídce osídleném ostrově nesplňoval téměř nikdo. Co s tím?

Nakonec bylo vybráno 22 dětí, ale z toho jen šest sirotků a jednomu dítěti bylo dokonce už devět let. I přes tuto skutečnost, kdy třináct dětí bylo jednoduše odebráno z inuitských rodin, experiment pokračoval a všichni „pokusní králíci“ vypluli v květnu 1951 na roční pobyt do Dánska.

Většina malých Gróňanů vůbec netušila, co se děje a někteří o Dánsku slyšeli vůbec poprvé. Když dopluli do Evropy do takzvaného prázdninového tábora ve Fedgaardenu, který provozovala organizace Save the Children, okamžitě byli umístěni do karantény kvůli obavám z neznámých nakažlivých nemocí. Pro skupinu šlo samozřejmě o trauma. Karanténa se navíc protáhla téměř až do podzimu, protože některé děti dostaly kožní ekzém zřejmě v důsledku pocení během vysokých teplot vzduchu, na které nebyly vůbec zvyklé.

Na podzim bylo všech 22 dětí umístěno do dánských pěstounských rodin a během krátké doby se naučily dánštině. Rodný jazyk v podstatě ze dne na den přestaly používat, protože zkrátka nebyla možnost s nikým v grónštině hovořit.

Po šestiměsíčním pobytu se pokusná skupina měla vrátit do Grónska, kde pro ně probíhala stavba nového sirotčince. Ta se ale opozdila, a tak děti zůstávaly v Evropě. Šest skutečných sirotků bylo mezitím v Dánsku adoptováno. Ostatní děti se pak sice na ostrov vrátily, ale úřady je nechaly umístit právě do zmíněného sirotčince, kde se hovořilo výhradně Dánsky. Děti se už do svých rodin nikdy nevrátily.

Šestnáct sirotků nesirotků bylo označováno jako „top class“. V sirotčinci byli i nadále vedeni k evropským zvykům, přičemž vše měli zúročit během svého dospělého života a především při převýchově dalších dětí a dospívajících.

Výsledek? Do roku 1960 všechny děti z experimentu opustily ubytování. Dopady sociální izolace, jazykové bariéry, ale i nezkušenosti ze života v arktickém prostředí měly na většinu z nich fatální důsledky.

Experiment skončil fiaskem. „Pokusní králíci“ z „top class“ začali v mladé dospělosti trpět depresemi, někteří propadli alkoholu či drogám. Osm z nich zemřelo na prahu dospělosti v důsledku závislostí nebo sebevražd, ostatní Grónsko opustili.

Přes očividný neúspěch, jenž měl katastrofické dopady na duševní zdraví mladých Inuitů, experiment v různých modifikacích probíhal v šedesátých i sedmdesátých letech. Děti byly do Dánska posílány na kratší dobu a poté byly umisťovány zpět do svých rodin, ale jak se ukázalo, i tato forma negativně ovlivňovala duševní zdraví malých Gróňanů.

Z prvního Experimentu malých Dánů, jak se pokusu začalo oficiálně říkat, přežilo do dnešních dní šest osob. Jednou z nich je i Helene Thiesen, která se dlouhou dobu zasazovala o oficiální omluvu dánské strany. K té došlo v roce 2020, kdy tehdejší dánská premiérka Mette Frederiksen vyjádřila lítost nad experimentem, jenž označila za velkou nespravedlnost vůči dětem i jejich rodinám. Přesto se zejména na největším ostrově světa tato bolestná kapitola dánsko-grónské historie těžko zapomíná.

Zdroje: bbc.com, cnn.com, courthousenews.com