Článek
Kamarád donesl želvičkám umělohmotné figurky pirátů ze série socialistických Igráčků. Bohužel nevěděl, že želvy nemají rády ve svém prostoru jakékoliv změny. Nepotěšil je, pirátské figurky bleskově zahrabaly a zašlapaly do zeminy. Dál se tvářily naštvaně a syčely. Když se želva urazí, nemá cenu čekat v krátkém horizontu změnu jejího postoje.
Rozhodl jsem se, že se potrestám sám a dobrovolně. Šel jsem studovat pirátské programové dokumenty a východiska. A ejhle, objevil jsem skutečnou perlu. Další pirátský manifest, doufejme že nikoliv od Marxe a Engelse. Renesance a budoucnost pirátů (Manifest). Takhle se ten elaborát jmenuje.
Hned úvodní slova tohoto pirátského manifestu jsou okouzlující a sexy: „Politickou stranu drží pohromadě ideový základ a ideové hodnoty. Bez nich se stává nesrozumitelnou jak pro okolí, tak sama pro sebe“. To zní krásně, až nadpozemsky. Skoro, jako by to ani piráti nebyli.
Piráti z Prahy 5 jsou však poněkud odlišní, kreativní, originální a především materiální. Úvodní větu svého pirátského renesančního manifestu v praxi postavili na základ jiný než ryze ideový, čistě materialistický (podle velkého vzoru Marxe a Engelse a jejich Komunistického manifestu). Sjednocující ideou, pevným ideovým základem, se jim totiž stala pravidelná měsíční výplata.
Šest pirátských zastupitelů z Prahy 5 po volbách přijalo jako „odměnu“ za podpis koaliční smlouvy šest placených postů. Piráti Prahy 5 před volbami sice slibovali snížení počtu placených zastupitelů, ale se zavřením volebních místností se u nich dostavil absolutní výpadek paměti. Do dalších obecních voleb jsou to přece čtyři roky, takže občané pirátské předvolební sliby chyby do té doby nejspíš zapomenou.
V jejich programu se například píše, že „Piráti výrazně sníží počet placených zastupitelů“ a také, že „je třeba šetřit, ovšem politická reprezentace musí začít u sebe“. Tolik pirátské předvolební slibování. A jaká je realita? Šest koaličních pirátských zastupitelů ze šesti bere za svoji činnost plat. A kde jsou pirátské renesanční ideje předepsané manifestem?
Chování pětkových Pirátů mně nepřipadá přirozené ani hezké. Základem státu, aspoň se to vždycky říkalo, je rodina. Stále tvrdíme, že základem rodiny má být vztah těch dvou rozhodujících lidí. Tedy idea. Nebo ideje. Společná přání. Společný životní program. Samozřejmě jsou i rodiny, které vznikaly a dále vznikají na jiných základech – majetková fúze, zájmy rodičů, společenské postavení, kariéra. Ale sami cítíme, že taková rodina není v pořádku, není to přesně to pravé, přirozené, jak si krásnou a šťastnou rodinu představujeme. Ale to Pirátům z Prahy 5 nevadí, jejich představa rodiny je ryze materiální. Svou radniční rodinu Piráti založili pouze na materiálních hodnotách a majetkových fúzích.
Proč by pro pirátskou stranu měla platit jiná pravidla nebo jiné principy? Není to proto, že „pětkoví“ Piráti chápou politiku jako zaměstnání? Tedy nikoli jako součást životních zájmů, ale jako nutný způsob obživy?
Politika ale nesmí být jenom zaměstnáním. Jedním ze způsobů obživy nebo uživení se. Pak totiž nutně dojde k opuštění nejen idejí, ale i ideálů. A dopadne to jak u těch šesti pirátských zastupitelů na smíchovské radnici.
Oscar Wilde kdysi říkal, že člověk by neměl nikdy dělat nic, o čem nemůže hovořit při večeři. Já bych k tomu dodal: a neměl by nikdy volit nikoho, komu by se bál svěřit dítě na hlídání třeba jen na tu chvíli, než si odskočí. Oscar Wilde by asi těm šesti pětkovým pirátským koumákům dítě na hlídání nesvěřil.
