Článek
Milé děti,
byly nebyly obchodní řetězce, a ty měly strašně rády nejen lidi, ale také zvířátka. Stále více jich nechtělo, aby trpěla, a proto se rozhodly, že je budou chránit. Uvědomily si, jak se poslední léta chovaly nezodpovědně, a proto půjdou příkladem lidskosti a dobrosrdečnosti…
No, a teď bez pohádek. Před nedávnem se v éteru objevila informace, že se Tesco přidává ke konkurenčním řetězcům Lidl a Billa, a všichni tři před Vánocemi nebudou před svými obchody prodávat živé kapry. Údajně chtějí inspirovat ostatní k odpovědnějšímu a ohleduplnějšímu přístupu, a také hledat „udržitelnější řešení“. Upozorňují, že si lidé mohou již porcovaného kapra koupit uvnitř supermarketu. Je samozřejmě věcí podnikatele, jakou strategii zvolí, nicméně mi dovolte v několika bodech reagovat.
1. Vždy jde o peníze. Kilogram živého kapra z kádě letos podle serveru kupnisila.cz přijde v průměru na 119 korun za kilogram. Porcovaný uvnitř obchodu vyjde na dvakrát tolik. Jistě, je bez hlavy a vnitřností, nicméně celkově cenově nevýhodný. Filety stojí v průměru 480 korun. Otázku, jakou má zákazník jistotu, že je maso čerstvé, nechávám bez odpovědi.
Nemohu věřit proklamacím o odpovědnosti a ohleduplnosti v realitě, kdy obchodní řetězce mají v tuzemsku vyšší marže než jejich sesterské prodejny třeba v Německu. Udržitelnost zkrátka něco stojí.
2. Pokrytectví. Billu a Penny Market vlastní německá společnost REWE Group, Kaufland a Lidl pak firma Schwarz-Gruppe rovněž z Německa. Zatímco Billa prodej živých kaprů zakazuje, Penny Market naopak obhajuje pochopitelným zdůvodněním, že „jde o českou tradici, na kterou jsou zákazníci zvyklí“. Podobně je tomu u Lidlu a Kauflandu, kdy prvně jmenovaný řetězec živé ryby odmítá, ten druhý oznámil, že nikoli. Inu naprosto bezzásadově jde o hru na obě strany. Kapři asi trpí jen někde.
3. Sociální odpovědnost. Rybářství spolu s lesnictvím dlouhodobě patří mezi obory s nejnižšími průměrnými mzdami. Přestože se českým chovatelům daří ryby ve značné míře exportovat, potvrdí vám, že předvánoční odbyt má nezanedbatelný podíl na jejich příjmech. Lidé jsou na prodeje v kádích zvyklí, pokud by neexistoval, řada z nich by se uchýlila k alternativě, do které již vyfiletované kapry nepočítám.
Práce u rybníků i v rybářství obecně je těžká. Zkusme proto myslet i na zaměstnance těchto firem. I oni potřebují z něčeho žít, a také svojí činností přispívají ke kultivaci krásné české krajiny, do níž rybníky nepochybně patří.
Uznávám, že rybám od vylovení až po jejich prodej z kádě není příjemně. Co bych dokázal pochopit, je zákaz prodeje živých ryb, protože řada kupujících si je odnáší do van plných chlorované vody, nebo je dokonce vrací do přírody, kde po stresu nepřežijí. Odborné zbavení života znamená pro tyto krásné tvory přece jen ohleduplnější konec. Děti si kapry mohou pohladit právě v kádích.
„Chraňme přírodu i vše živé, co se v ní nachází“ uvádí Petr Lachnit a dodává „Ale moc prosím, zkusme více přemýšlet.“
