Článek
Termín je odvozen od pretoriánské gardy, což ve starém Římě byla elitní jednotka tvořící osobní stráž císařů. Možná to zní trochu přehnaně, ale v propagandistické rovině něco podobného právě vzniká jako součást Úřadu vlády, kde po několika nezdarech opět ožívá snaha vytvořit útvar de facto oficiálního státního cenzora. V jeho čele má usednout plukovník Otakar Foltýn.
Zastánci takzvané liberální demokracie, z nichž někteří zrovna neláskují ke svobodě slova (což historicky prosazuje každá demokracie s přívlastky), po zveřejnění plukovníkova jména zajásali. Konečně! Ten se snad nezakecá!
Nový útvar samozřejmě nemá v názvu slovo cenzor, to nepoužíval třeba ani minulý režim. Místo tehdejšího Českého úřadu pro tisk a informace tu dnes máme „koordinátora strategické komunikace vlády“. Vždy jsem se domníval, že komunikaci kabinetu má mít na starosti příslušné oddělení či odbor Úřadu vlády spolu s mluvčím. To už neplatí. Teče do bot. Bylo nutné přizvat jiné sekáče.
O budoucí náplni plukovníkovy „práce“ toho dnes víme málo. Nicméně v nedávném rozhovoru pro server aktuálně.cz aspoň naznačil, kam jeho dílo bude směrovat. Už titulek rozhovoru „Jsem buldozer, začnu zostra. Na přesvědčování zombíků ale nemám čas“ musí svobodomyslné jedince vyděsit. Podle něj jde o část populace, kterou nemá smysl už přesvědčovat, protože na ně neplatí fakta, ale výhradně emoce. Možná má na mysli nepopiratelný fakt, když ministr vnitra prohlašoval, že v migračním paktu je pro Českou republiku schválená výjimka. Následnou „emocí“ nemalé části občanů pak byla skutečnost, že je to lež.
Plukovník se svěřil, že se (kdosi po jeho jmenování) spoléhá na jeho vyřídilku a bezohlednost při plnění úkolů. Přiznává, že bude těžké přimět ke změně názoru ty, kteří „správně“ nechápou například dění na Ukrajině. Plukovník evidentně četl slavný Orwellův román 1984, který přinesl pojem „thought crime“. Což nebyl verbální zločin proti vládě, ale stačilo pochybovat pouze v myšlenkách. S jakou praxí na myšlenkovou převýchovu zombíků s vlastním názorem plukovník přijde, nevíme. Jak dodává Petr Lachnit: „Snad mu nebude inspirací závěr zmíněného románu, jenž nejen s plukovníkem opět nabírá na aktuálnosti.“
