Článek
Popisek obrázku, pirát přemýšlí: „Přišel mi důchod. Nic moc. Navíc šíleně drahé bydlení. Ten životní prostor ani nevyužiju. Na menším ostrově bych bydlel levněji. Ale vzali by mi štědrý doplatek na bydlení a budu na tom stejně. Tak proč se stěhovat. Nehnu se odsud. Svaz Pirátských Loupežníků je štědrý a postará se o mě. Naloupí dost. Část lupu se ale cestou vytratí. Lodě jsou děravé a moře bezedné“.
Titulek článku byl poněkud zavádějící. „Paní pobírá důchod 30410,- Kč a není spokojená“.V dalším textu bylo vysvětleno, že je to i s příspěvkem na bydlení 8095,- Kč a důchod činí 22315,- Kč. Jak vyplývá z komentářů, někteří čtenáři článek pořádně nepřečetli a mají za to, že její důchod činí 30410,- Kč.
Dá se tedy vyjít s důchodem? Ano, dá. Právě jsem si vzpomněl na výrok jedné známé osobnosti. Je to dávno, jméno si nepamatuji. Na otázku, jak vychází s důchodem odpověděl. „Já s důchodem vyjdu, někdy jen jednou“.
S důchodem se dá vyjít, záleží jak kdo a záleží jak kde a v čem.
Na otázku, jak kdo lze odpovědět jednoduše. Osoba, která měla vysoký příjem má i v důchodu většinou vysoké nároky. Pokud si nenašetřila, tak má problém. Je to vidět na příkladu některých herců a umělců. Vydělávali dost, byli zvyklí žít na vysoké noze, ze svých příjmů ale málo odváděli. Teď naříkají nad svým nízkým důchodem. Samozřejmě chtějí žít na vysoké noze i v důchodu. Přitom v průběhu aktivní kariéry mnozí vydělávali nadstandardně. A mohli se zabezpečit.
Naproti tomu osoba s nízkým příjmem, zvyklá žít skromně tolik nenaříká. Těmto osobám se občas stává, že mají vyšší důchod než plat před jeho přiznáním. Jsou spokojené. Mají jiné priority než život na vysoké noze.
A jak kde a v čem? Je třeba se vžít do pocitů paní, která v tom bytě žila třeba převážnou většinu života. Jistě by si mohla najít menší levnější byt. V místě bydliště má ale přátele, známé, nebo lékaře, kteří se dnes tak těžko shánějí. Je zvyklá na zavedený životní styl. Přestěhování je pro ni velmi těžké. Čím je člověk dospělejší, tím víc přestěhování špatně snáší a stává se, že se jeho zdravotní stav zhorší.
Pro toho, kdo žije ve svém, je přestěhování složitější. Ale pro toho, kdo žije v nájmu, je přestěhování do menšího bytu snadnější. Problém je s dostupností bytů. Volných bytů je celkem dost, ale majitelé je z obavy před nepřizpůsobivými nájemníky nechávají raději prázdné. Vinu na tom má bytová politika státu. Zákony hájí především zájmy nájemníka. A často nutí vlastníka suplovat špatnou bytovou politiku státu. Nájemník se v podstatě stává pánem a vlastník vazalem.
Jakákoliv zmínka o liberalizaci trhu s bydlením, narazí okamžitě na tvrdý odpor odborářů a nájemníků. Zejména, aby bylo možné nájemníka, který neplatí nájem, vystěhovat třeba za asistence policie. Ta má pomáhat a chránit. A v případě, že vlastník byt potřebuje pro sebe nebo příbuzné, nájemníka vystěhovat třeba v šestiměsíční výpovědní lhůtě. Odboráři a nájemníci nechápou, že by to bylo především v jejich zájmu.
Nedostatek nájemních bytů je jedna z příčin vysokého nájemného. Uvolněním většího množství bytů by se zvýšila nabídka a konkurence na trhu. To by vyvolalo tlak na cenu nájmů. Někomu asi nedostatek bytů a vysoké nájmy vyhovují.
Ministerstvo pro místní rozvoj navrhuje zavedení náhradního nájemného. Nájemné za neplatiče a případné škody na bytě a zařízení by uhradila obec. Už vidím ty soudní tahanice. A kdo by na to přispěl ve skutečnosti? Samozřejmě všichni, kdo přispívají daňovými odvody do státního rozpočtu. Od právě narozeného kojence až po nejstaršího důchodce. Tak uvidíme, jak to dopadne.
A co paní Adéla a podobní ve stejné situaci? Pokud se single důchodce rozhodne pobývat ve velkém bytě, je to jeho volba. Ale potom nemá nárok si stěžovat, jak nevychází s důchodem. Nicméně, tento příběh je ukázkou, jak stát hospodaří s penězi plátců daní. Je otázkou, zda jsou doplatky na bydlení poskytovány efektivně a plní svůj účel. Spíše by měl stát řešit lepší dostupnost nájemního bydlení. Odstranit příčiny a nehasit následky. Furt se mluví o výstavbě dostupných bytů pro mladé a seniory, ale kde nic tu nic.
Odkazy:
