Článek
Jedním z prvních Trumpových opatření byla snaha udělat podle svých představ pořádek ve světovém obchodu. Rozhodl se vysoký deficit obchodní bilance USA řešit zavedením vysokých dovozních cel na zboží, dovážené z jiných zemí. Dovozní cla samozřejmě zaplatí občané USA ve zboží. Zaplatí obchodní deficit. Trump trestá vlastní občany zdražením zboží z dovozu. Zboží, které USA potřebují a samy nemají.
Potrestané země to nenechaly bez odpovědi. Například Čína ale i jiné země zavedly cla na zboží z USA. K velké smůle, nejen USA, má navíc Čína na západní země těžkou páku. Jsou to kovy vzácných zemin. Čína je téměř výhradním producentem. A Čína dokáže dominanci využít k nátlaku. Časem možná západ zahájí soběstačnou produkci těchto kovů, ale za násobně vyšší cenu. Prvky jsou dosti rozptýlené. A zpracování rud je ekologicky a energeticky náročné.
Zbrklé zavádění dovozních cel vyvolalo celní válku. Navíc Trump je hodně chaotický. Jeden den něco zavede, za pár dnů to změní nebo zavede něco jiného. K Trumpově smůle, jeho celní politiku blokují soudy. Soud prohlásil cla za nezákonná, a nařídil vládě, aby peníze za vybraná cla vrátila postiženým firmám. Trumpova reakce? Soud cla zrušil, ten ihned zavedl nová. Zdá se, že řízení světové ekonomiky skrze cla Trumpovi moc nevychází.
Trump se rozhodl ovládnout obchod s venezuelskou ropou. V lednu 2026 nařídil zajmout venezuelského prezidenta Nikoláse Madura a převézt ho do USA. Záminkou byl zejména obchod s drogami. Jasně viditelným důvodem bylo ovládnutí venezuelských zásob ropy a plynu.
Pravdou je, že firmy USA měly ve Venezuele podíly na těžbě ropy a plynu. Ty byly v podstatě vyvlastněny. Nyní by rád Trump chtěl americké firmy do Venezuely vrátit. Zatím mají USA Venezuelu, a zejména její ropný průmysl, nějaký čas spravovat. Někde jsem zahlédl údajné Trumpovo prohlášení: „Venezuela je 51. státem USA“. Pro běžné Venezuelany by to asi bylo prospěšné.
Další na řadě je Kuba, proti které Trump zahájil totální blokádu. Snahou asi je vynutit změnu režimu. Zda se Trumpovi podaří nastolit na Kubě demokracii uvidíme časem. Jinde ve světě se to Američanům moc nedaří. Možná chce Trump připojit Kubu k USA jako další stát? To by nejspíš prospělo běžným Kubáncům. Pro generály a plukovníky, ovládající převážnou část ekonomiky, absolutně nepřijatelné.
Trump by rád ovládl Grónsko. To je již dlouho součástí dánského království, jeho autonomní území. Pro USA strategický ostrov nejen z vojenského hlediska. Má rovněž velké zásoby žádaných nerostů. Trump vyhrožoval převzetím vojenskou silou, zatím k tomu nedošlo a doufejme že nedojde. Těžko posoudit, co by se stalo, kdyby Grónsko bylo dalším státem USA. Trump by tam rád vybudoval vojenské základny. Ty by podle jeho představ byly svrchovaným územím USA. Gróňané s tím absolutně nesouhlasí.
Svého času Trump pokukoval i po Kanadě. Rád by ji připojil jako další stát k USA. V době, kdy v kanadské provincii Alberta má proběhnout závazné referendum o odtržení od Kanady. Že by se chtěla připojit k USA? Připojením Kanady by se podstatně zvětšilo území USA. Aljaška by nebyla oddělena Kanadou. USA by se přiblížily k severnímu pólu a téměř na dotek ke Grónsku.
Vojenská tažení USA ve světě moc pozitivního nepřinesla. V podstatě vždy polovičaté řešení problému. Stačí vzpomenout Irák a operaci pouštní bouře v roce 1991. Tu Američané úplně nedokončili a Husajna neodstranili. Stačilo režim dorazit. Už by to moc nestálo, Husajnův režim byl na konci sil. V roce 2003 Američané Irák znovu napadli. Náklady byly násobně vyšší.
Nebo Afghánistán. V roce 2001 ho Američané napadli po útoku Islamistů na dva mrakodrapy v USA. Snažili se ho zbavit Tálibánu, kterému připisovaly podporu tohoto útoku. Mise moc nevyšla, Američané v roce 2021 Afghánistán zbrkle opustili. Nechali tam spoustu výzbroje. V podstatě zradili Afghánské spolupracovníky. Nechali je napospas Tálibánu. Ten pak ovládl většinu Afghánistánu. Američané Afghánistán vojensky ani ekonomicky neovládli.
Velký dopad na světový obchod má napadení Íránu. První napadení provedli Izraelci a USA v roce 2025. Cílem bylo zničit Íránský jaderný průmysl. To se podařilo jen částečně. Začátkem roku 2026 začaly v Íránu protivládní nepokoje. Trump demonstranty nabádal, jděte do toho, změňte režim, my vám pomůžeme. Nepomohli.
28. února 2026 zahájily USA a Izrael nové tažení proti Íránu. I přes masívní bombardování se změnit režim nepodařilo. USA propásly vhodnou chvíli. Demonstranti už byli tvrdě potlačeni. Masívní bombardování nepřineslo požadovaný výsledek. Nyní dohodnuté příměří je spíše snahou Íránu získat čas. Dnes, 19. 6. bylo oznámeno zrušení jednání USA/Írán ve Švýcarsku.
V tuto chvíli Írán ovládají íránské Revoluční Gardy. V podstatě stát ve státě. A ty se nechtějí vzdát. Trump by rád z konfliktu vycouval. Jenže jak to udělat, aby neukázal, že fakticky, podle analytiků, válku prohrál. Opět polovičaté řešení. Pokud časem Američané a Izraelci opět budou muset řešit íránský jaderný program, bude to stát násobně více.
Samostatnou kapitolou je Ukrajina. Po Trumpově nástupu do Bílého domu USA omezily zbrojní pomoc Ukrajině. Momentálně USA dodávají Ukrajině zbraně za peníze evropských států. Trump dosáhl s Ukrajinou dohody o spolupráci při těžbě nerostů. Tu by rád ovládl. Zejména těžbu prvků vzácných zemin. Velký vliv na Trumpovo rozhodování ve Válce Ukrajiny a Ruska má Putin. Trump něco prohlásí nebo slíbí, pak stačí Putinův telefonát a všechno je jinak.
Ve válce Rusko/Ukrajina zatím Trump nahrává spíš Putinovi. Nutí Ukrajinu k územním ústupkům. Přitom, zdá se, Rusko je v situaci, kdy by stačilo vůči němu přitvrdit a porazit ho. Ukrajina začíná vyhrávat a potřebuje větší podporu. Pokud by Rusko konflikt vyhrálo, pak časem válka Ruska s Evropou bude stát násobně více. Je výhodnější vést válku s Ruskem na hranici Ukrajiny a Ruska, než na hranici Polska, Rumunska nebo Slovenska s Ruskem. V situaci, kdy by Rusko začlenilo Ukrajinu do své armády.
A co Andrej Babiš? Trump je jeho velký vzor. Prohlásil o sobě, že je Trumpista. Svého času prohlásil, že by chtěl Česko řídit jako firmu. Samozřejmě myslel jako svoji firmu, a především ve svůj prospěch. Dotační ekonomika jeho firem je známa dostatečně. Nelze ho stíhat. Jeho obdivovatelé mu umožnili schovat se za imunitu poslance. A on velmi dobře ví, že z něj úředníci, nyní podřízeni jemu, těžko budou něco vymáhat.
Nejnovější husarský kousek Andreje Babiše? Po vzoru Trumpa, který si zajistil daňovou imunitu, má Babiš rovněž šanci získat „dotační imunitu“. Jemu oddaní politici navrhli zkrátit promlčecí dobu pro vymáhání dotací z deseti let na čtyři roky. Samozřejmě se týká dotací z let 2017-2021 kdy byl premiérem. Tím by konečně nemohl být stíhán za neoprávněné pobírání dotací. Nakolik to byla aktivita jemu oddaných a nakolik popud od Babiše, to se asi nedozvíme.
Podle posledních zpráv, Babišovi oddaní politici chtějí omezit právo majitelů zemědělské půdy. Zavedením předkupního práva ve prospěch nájemců. To by bylo pozitivní zejména pro velkoJeZeDáky typu Agrofert a další. Znamenalo by to velký zásah do práv majitelů pozemků. Takovéto opatření bych považoval za protiústavní.
Jak se bude dál vyvíjet Trumpovo a Babišovo vládnutí, na to si musíme počkat. Co nového ten, nebo onen ještě vymyslí. Ve prospěch „své“ firmy. Dva politici, jeden velký, světového významu, a jeden malý. Zdá se, že ten malý toho velkého vůdce bezmezně zbožňuje. Toho malého vůdce zase bezmezně zbožňují jeho voliči. A nedají na něj dopustit.
Odkazy:
