Článek
Neustále je zdůrazňována vyšší spoluúčast osob v produktivním věku jako nutná podmínka pro zajištění vyšších důchodů. Spoluúčastí je např. spoření ve třetím pilíři. Má podporu státu i zaměstnavatelů. Podpora je velmi neefektivní. Peníze lze po určité době vybrat a použít na cokoliv. Jsou to peníze účastníka, a tak to politici zavedli. Bohužel to není podpora důchodů.
Dobrovolný druhý důchodový pilíř zavedla vláda Petra Nečase. ČSSD avizovala, že ho po převzetí moci zruší. I proto byl zájem malý. Sobotkova vláda druhý pilíř zrušila. Parametry 2. pilíře byly nastaveny velmi nevhodně. Účastník měl možnost převést 3 % důchodové daně, nesprávně nazývané sociální pojištění, ze státního 1. pilíře na svůj osobní účet ve 2. pilíři. K tomu přidal 2 % ze své hrubé mzdy. Vyvedené peníze by chyběly v 1. pilíři. Za předpokladu, že by si spoření ve 2. pilíři zavedli všichni plátci sociálního pojištění by např. v roce 2023, kdy bylo na důchodové dani odvedeno 619,53 mld, 3 % znamenaly úbytek v 1. pilíři 66,38 mld. To by znamenalo naprostou devastaci 1. pilíře.
Nečasův druhý pilíř byl výhodný pro vysokopříjmové osoby. Ty mají nejvyšší odvody nejen důchodové daně. Díky redukční hranici bohužel platí, čím vyšší odvod, tím procentuálně nižší důchod ze svých příspěvků. Především jejich odvody by v 1. pilíři chyběly. Na dotace důchodů osob s nízkými příjmy. Politici, i opoziční, začali znovu mluvit o potřebě druhého důchodového pilíře. Jak by měl fungovat neřekli, žádný reálný návrh nezveřejnili. Typický postoj typu „nějak to udělejte“, my to následně zkritizujeme, změníme nebo zrušíme.
Druhý důchodový pilíř je pro podporu penzí velmi potřebný. Velkou bolístkou 2. pilíře je právě spoluúčast. Politici asi mají obavy, co na to voliči. Hlavním problémem je, aby úspory střadatelů na důchod příliš neztrácely na hodnotě a byly skutečně spořením na důchod. Následující úvaha pojednává o možnosti, jak ho učinit efektivnějším. Návrh je „politicky neutrální“, necílí na žádnou vybranou skupinu voličů. Tudíž by mohl být přijatelný pro politiky všech stran.
Druhý důchodový pilíř by musel být povinný pro všechny zaměstnance. Měl by být státem spravovaný a garantovaný. Jedině tak by mohl být stabilní, efektivní a důvěryhodný. Tvořily by ho odvody z hrubé mzdy před zdaněním, např. ve výši tří procent. Procentuální příspěvek má výhodu, že automaticky roste nebo klesá s růstem, příp. poklesem mzdy nebo změnou zaměstnání. U OSVČ, které to mají jinak, by musel být stanoven nějaký minimální vklad, který by se valorizoval jako odvody zaměstnanců.
Jedinou podporou by byly náklady státu, tj. ušlá DPFO, zpočátku asi 10 mld. Žádnou další podporu by pilíř neměl. Odvody by se evidovaly na osobním účtu účastníka. Naspořené peníze by nebylo možné jednorázově vybrat, sloužily by k výplatě doplňkového důchodu.
Doplňkový důchod (DD) z druhého pilíře by nebyl podmíněn získáním počtu předepsaných pojištěných dob v 1. pilíři. Všichni účastníci by měli stejné podmínky. Jedinou podmínkou pro přiznání DD, kromě odvádění příspěvků, by bylo dosažení předepsaného věku, např. 65 let. Ten by nebyl vázán na věk pro přiznání starobního důchodu. V podstatě lze zvolit jakýkoliv věk. To by umožnilo evidenci plátců do skupin podle roku narození. Dosažením předepsaného věku, případně přiznáním předčasného důchodu, by příspěvky účastníka skončily. Např. v měsíci kdy tohoto věku dosáhl. Účastníci by začali pobírat DD v roce následujícím. A to jak osoby, které šly do předčasného důchodu, tak osoby, které by i nadále pracovaly při důchodu nebo bez důchodu.
Výplata doplňkového důchodu by probíhala takto. Průměrná doba odvádění důchodové daně je asi dvojnásobná oproti průměrné době pobírání st. důchodu. Účastník by pobíral DD polovinu doby, po kterou do 2. pilíře přispíval. Při výplatě DD by účastník dostal své příspěvky vždy za 2 roky odvodů. Výplata by probíhala od prvních příspěvků postupně k posledním. Pokud by některý rok nepřispíval, vynechané roky by se přeskočily.
Výplata by mohla probíhat vyplácením měsíční, půlroční nebo roční renty. Z mého pohledu by byla ideální půlroční renta vždy v únoru a v srpnu. S ohledem na co nejmenší náklady. Naspořené roční úspory by se rozdělily na 2 částky. Důchodce by měl peníze třeba na dovolenou.
Odměna za výchovu dětí. Osobám na mateřské by se po dobu pobírání mateřské, ale max. 2 roky, počítal odvod ze mzdy poslední rok před nástupem na mateřskou. Samozřejmě valorizovaný podle průměrného růstu mezd. Něco jako Jurečkův fiktivní vyměřovací základ (FVZ). Osobám, které dosud nepracovaly, např. studentky, by se mohl FVZ dopočítat zpětně z platu po nástupu do zaměstnání, záporně valorizovaný. Podmínkou by bylo odpracování alespoň dvojnásobku doby za dobu FVZ na mateřské. Rodiče by museli o FVZ požádat po splnění podmínek. Osoby, které pracovaly, by žádost o FVZ doložily potvrzením zaměstnavatele. Osoby, které dosud nepracovaly, by doložily mateřskou pobíráním rodičovského příspěvku.
Naspořené prostředky účastníka by se dědily. Pokud by účastník zemřel před přiznáním DD, pak by pozůstalým mohl být vyplácen vdovský/vdovecký nebo sirotčí důchod. Za stejných podmínek jako ostatním. To je po dosažení věku, kdy by vznikl zemřelému nárok na doplňkový důchod. Sirotkům, kteří zůstali sami, by se mohlo vyplácet hned. Pokud by účastník zemřel po získání DD, pak by dědici dobrali zbylé peníze.
Na účtu 2. důchodového pilíře by byly nastřádány velké peníze. Bylo by škoda je nevyužít, peníze nemají ležet ladem, mají se točit. Peníze by se mohly „půjčit“ do jiných kapitol státního rozpočtu. Zásadně ale na investice, nikoliv na spotřebu. V pořadí: obecní byty, dopravní infrastruktura. Mohly by se použít i na budování předškolních nebo školních zařízení. Zde je třeba určitá obezřetnost. Momentální nedostatek je způsoben i velkým počtem ukrajinských dětí a není jasné, jak vývoj půjde dál. Nicméně, nějaká nová zařízení jsou potřebná. Další vhodné „zapůjčení“ by mohlo být na snížení státního dluhu u zahraničních investorů. Jeho snížení by znamenalo menší náklady na jeho obsluhu. Dluhopisy by pak byly levnější. Myslím, že taková „vnitřní půjčka“ od vlastních obyvatel by mohla být pro stát výhodnější než půjčování na dluhopisových trzích nebo od bank. To nechám na posouzení ekonomům. A naspořené peníze by se zhodnocovaly. Podle potřeby by se půjčené peníze vracely zpět na účet 2. pilíře. Využít peníze na výstavbu jaderných reaktorů podle návrhu Karla Havlíčka nepovažuji za vhodné.
Druhý důchodový pilíř je samozřejmě opět výhodný pro vysokopříjmové. Na obranu vysokopříjmových je ale nutno dodat, že odvádějí do rozpočtu mnohonásobně více než nízkopříjmoví. Rovněž na DPH nebo spotřebních daních odvádějí mnohem více. Ze svých odvodů ale čerpají procentuálně mnohem méně. Například z důchodového zabezpečení, zdravotnictví, využívání dopravní infrastruktury, školství apod. Pracovník se mzdou ve výši horního stropu pro odvod důchodové daně, tj. čtyřnásobek průměrné mzdy, odvede téměř desetinásobně víc než pracovník s minimální mzdou, ale důchod nemá ani zdaleka desetinásobný. Vysokopříjmoví jsou víc než dostatečně solidární s nízkopříjmovými. Vysokopříjmoví na spoření ve 2. pilíři mají dost peněz. Případné námitky nízkopříjmových, že na to nemají, jsou zbytečné. Stát je dostatečně štědrý na různých dávkách.
Takto zavedený 2. důchodový pilíř by pro střadatele byl určitě výhodnější než peníze na účtu. A hlavně by to byly peníze na důchod. Střadatel by o nic nepřišel, na osobním účtu by měl přehled, kolik odvedl. Myslím, že takovýto systém, by mohl být přijatelný pro všechny. Předkládám tuto stručnou úvahu k zamyšlení ekonomickým odborníkům. Politici by se měli, pokud možno, držet stranou.
Takto zavedený druhý důchodový pilíř je možno nastartovat kdykoliv a bez jakýchkoliv startovních nákladů.
Odkazy:
