Článek
Mnoho diskutérů se vyjadřuje k výhodám a nevýhodám zaměstnanců a OSVČ. Obecná tvrzení je ale potřebné doložit patřičnými údaji. Níže porovnávám příjmy a odvody zaměstnanců a OSVČ. Jednak odvody ze stejné výše příjmů a dále příjmy podle stejné výše odvedené DPFO. Částky v Kč jsou ve formátu za měsíc/za rok.
Odvody zaměstnavatele za zaměstnance jsou v úvaze považovány za příjem zaměstnance, což fakticky jsou. V podstatě se jedná o skrytou část mzdy, protože je odváděna ve prospěch zaměstnance. I když ty peníze nevidí na výplatní pásce. Tzv. superhrubá mzda měla vyšší vypovídací schopnost. Jenom ji autoři, Topolánek a spol., nevhodně nastavili, zejména výši DPFO. Modelové příklady:
Příklad 1: Zaměstnanec AB (není myšlen Andrej Babiš, ten tolik asi nevydělává). Jeho hrubý příjem = 61600/739200,- Kč. Do rozpočtu odvede: DPFO po odečtu slevy na poplatníka = 6670/80040,- Kč. Důchodové pojištění = 4004/48048,- Kč. Zdravotní pojištění = 2772/33264,- Kč. Nemocenské pojištění = 370/4440,- Kč. Celkové odvody zaměstnance = 13816/165792,- Kč. Čistý příjem = 47784/573408,- Kč.
Zaměstnavatel za zaměstnance AB odvede: Důchodové pojištění = 13244/158928,- Kč. Zdravotní pojištění = 5544/66528,- Kč. Nemocenské pojištění = 1294/15528,- Kč. Politika zaměstnanosti = 739/8868,- Kč. Celkem zaměstnavatel odvede 20821/249852,- Kč. Celkové mzdové náklady zaměstnavatele na zaměstnance AB činí 82421/989052,- Kč. Z toho celkové odvody za zaměstnance do rozpočtu (včetně DPFO) činí 34637/415644,- Kč.
Příklad 2: Podnikatel Zajíček pracuje jako OSVČ, využívá paušální daň v 1. pásmu. Má příjem do 1 milionu Kč. Jeho hrubý příjem činí 82421/989052,- Kč. Do rozpočtu odvede: DPFO = 100/1200,- Kč. Sociální pojištění = 4430/53160,- Kč. Zdravotní pojištění = 2968/35616,- Kč. Celkem odvede: 7498/89976,- Kč. Tj. 21,65 % celkových odvodů za zaměstnance AB. Čistý příjem OSVČ nelze dost dobře určit. To ví jen ona sama a nemusí to nikomu dokazovat.
Příklad 3: Důchodkyně VŽ po nástupu do důchodu zjistila, že ho má nízký. Rozhodla se dále pracovat. Nastoupila na pozici vedoucí veřejného WC. Její hrubý příjem činí 17800/213600,- Kč. (94,18 % minimální mzdy.) Do rozpočtu odvede: DPFO po odečtu slevy na poplatníka 100/1200,- Kč. Důchodové pojištění 1157/13884,- Kč. Zdravotní pojištění 801/9612,- Kč. Nemocenské pojištění 107/1284,- Kč. Celkem odvede 2165/25980,- Kč. Čistý příjem činí 15635/187620, Kč.
Zaměstnavatel za zaměstnankyni VŽ odvede: Důchodové pojištění = 3827/45924,- Kč. Zdravotní pojištění = 1602/19224,- Kč. Nemocenské pojištění = 374/4488,- Kč. Politika zaměstnanosti = 214/2568,- Kč. Celkem zaměstnavatel odvede 6017/72204,- Kč. Celkové mzdové náklady zaměstnavatele činí 23817/285804,- Kč. Z toho celkové odvody za zaměstnankyni do rozpočtu (včetně DPFO) činí 8182/98184,- Kč.
Závěr je jednoznačný. Zaměstnankyně VŽ a podnikatel Zajíček odvedou na DPFO stejnou částku. Celkem zaměstnankyně VŽ odvádí, včetně odvodů zaměstnavatele, víc než podnikatel Zajíček. Ten má přitom hrubý příjem několikanásobně vyšší.
Zaměstnavatel, kromě mzdových, má ještě další náklady. A zaměstnanec příjmy. Různé benefity, příspěvky na penzijní a životní pojištění, nebo DIP. Opět je to odměna za práci zaměstnance a ze zisku, který vytvořil zaměstnanec. OSVČ si na podobné benefity musí přispět sama. U OSVČ není dost dobře možné zjistit čistý příjem. Zejména ve službách je možná optimalizace. Nějaký příjem se zapomene zapsat, něco se udělá pro známé a kamarády bez účtenky apod.
Rovněž u zaměstnanců, např. ve službách, stavebnictví apod. není vzácné, když se část mzdy platí oficiálně, část hotově na ruku. Zaměstnanci, kteří takto pracují, v podstatě jinou možnost nemají, když chtějí práci získat. Šedou ekonomiku nelze v žádném státě úplně potlačit. Náklady by několikanásobně překročily případné zisky z jejího potlačení.
Důležité je vyvrátit častá, a nepravdivá tvrzení OSVČ a to:
„Zaměstnavatel zaplatí za zaměstnance převážnou část sociálního a zdravotního pojištění“. Je to nesmysl. Zaměstnavatel za zaměstnance odvede pouze část zisku, který byl vytvořen především činností zaměstnance a rovněž šikovností řídících orgánů, třeba výrobního závodu, výsledky práce zaměstnance prodat. V podstatě se jedná o další část mzdy zaměstnance.
Rovněž případný argument OSVČ, „zaměstnanec uplatní slevu na DPFO 2570/30840,- Kč“ neobstojí. OSVČ s daňovým paušálem má skutečnou slevu na DPFO mnohonásobně vyšší než zaměstnanec. OSVČ mohou využívat paušální daň u příjmů až do dvou milionů. V modelovém příkladu 1 zaměstnanec AB odvede DPFO 66,7 x vyšší než podnikatel Zajíček.
„Podnikatel, když omarodí, nemá nárok na nemocenské dávky“. Další nepravdivé tvrzení. OSVČ má možnost platit si dobrovolné nemocenské pojištění. Potom by měl nárok i na nemocenskou. Že na nemocenském pojištění šetří, to je jeho věc. Ale nemá proč si stěžovat.
„Podnikatel nemá dovolenou placenou zaměstnavatelem“. Opět nepravdivé tvrzení. Zaměstnavatel dovolenou hradí ze zisku, který vytvořili zaměstnanci. Navíc, na čerpání dovolené se musí zaměstnanec dohodnout se zaměstnavatelem. Ten nemusí dovolenou umožnit v době, kdy to zaměstnanec potřebuje. Případně může dovolenou nařídit i v době, kdy se to zaměstnanci zrovna nehodí. Dobrý zaměstnavatel jistě dává přednost dohodě o termínu dovolené před nařízením. Vždy to ale není možné. Podrobnosti v odkazech. Oproti tomu OSVČ si může dovolenou vzít kdy chce. Třeba desetkrát do roka, když má vyděláno. Jen musí potlačit vrozenou touhu po zisku, když vidí, že jí unikne nějaký kšeft.
Daňový paušál OSVČ nepochybně ulehčuje jejich starosti. Otázkou je, zda byl správně nastaven. Problematika OSVČ je složitější, než se zdá. Celkové odvody OSVČ jsou ale nízké. Má to dopad na důchodový, zdravotní a sociální systém. Chybí peníze, a třeba nízké důchody části OSVČ se pak budou dorovnávat sociálními dávkami. Bez ohledu na to, kolik má žadatel o dávky našetřeno ve strožoku. A co se týká DPFO, zde je rozdíl přímo propastný. Přitom OSVČ užívají služby státu, silnice, jejich děti školství a další, stejně jako zaměstnanci. Je třeba nastavit rozumný poměr mezi odvody zaměstnanců a OSVČ.
Něco málo se postupně mění a odvody se zvyšují. Za velkého povyku OSVČ a zejména novinářů. OSVČ křičí, že nechají podnikání, ubude podnikatelů. Tomu odporuje zpráva na teletextu ČT 1.6.2025, str. 125. Citace: „Letos přibylo 10000 podnikatelů. Za první čtyři měsíce roku přibylo v ČR 9933 podnikatelů. Ve stejném období loni jich naopak 3580 ubylo. Vyplývá to z analýzy firmy GRIF-CZECH Credit Bureau podle dat portálu informaceofirmach.cz“. Z toho vyplývá, že žádná „poprava“ podnikatelů zvýšením odvodů se nekoná. A podnikatelů, i přes zvýšení odvodů, a velmi pomalé srovnávání podmínek zaměstnanců a OSVČ, přibývá.
Odkazy:
Teletext ČT 1.6.2025, str. 125
