Článek
Chystají Linkin Park návrat s novým zpěvákem, který by nahradil tragicky zesnulého Chestera Benningtona? V posledních dnech přibývají spekulace o tom, že se kapela hodlá skutečně vrátit. Hudební web Loudwire dokonce již vypracoval celý seznam potenciálních „náhrad“ za tragicky zesnulého Chestera Benningtona.
Linkin Park jsou kapela, která si prošla bohatou minulostí. Začínali na počátku milénia, kdy se vezli na vlně tehdy populárního nu metalu. Z tohoto období pochází skvělé desky Hybrid Theory (2000) a Meteora (2003). Posléze se ale odchýlili a začali se pohybovat spíše na hraně alternative rocku a dalších hudebních žánrů. Předposlední studiové album The Hunting Party (2014) bylo jistým návratem k „tvrdším“ kořenům, nicméně poslední počin One More Light (2017) se vydal cestou poměrně generické popové muziky. Ve stejném roce zpěvák Chester Bennington tragicky zemřel. Toliko tedy stručná historie sedmnácti let hudebního působení jedné kapely.
Nenahraditelný Chester
Asi nikdo by si nedovolil zpochybňovat zásadní význam Chestera Benningtona. I když nebyl zakládajícím členem kapely (původním zpěvákem v době, kdy se kapela ještě jmenovala Xero, byl Mark Wakefield), stal se díky svému hlasu poměrně jednoznačně nepostradatelným. Dokázal velmi dobře měnit styly zpěvu. Výjmečná byla především jeho výdrž, která proslula zejména ve skladbě Given Up z alba Minutes to Midnight (2007). Dlouhý scream, na nějž je navázaný melodický zpěv, navíc Chester Bennington zvládal i na živých vystoupeních, což je úctyhodný výkon.
Chester je zkrátka nenahraditelný. Můžeme snad říct, že nejde o to Chestera nahradit, ale umožnit kapele pokračovat ve tvorbě. Pak se pohybujeme na velmi problematickém poli. Historie několika velkých kapel by před podobným postupem měla varovat. A pokud by snad šlo jen o to vrátit se na pódium a zpívat staré hity, pak se zpěvák či zpěvačka nikdy nevyhne srovnání s Chesterem Bennigntonem - ostatně stejně jako v onom prvním nastíněném případu.
Jak úspěšně zničit dobrou kapelu?
Případy, kdy došlo k nahrazení původního důležitého člena někým novým, nejsou až tak vzácné. V případě mladých kapel je střídání frontmana stejně běžné, jako střídání basáků, kytaristů či bubeníků. Krásně se to dá demonstrovat na vývoji kapely Faith No More v osmdesátých letech. Jistý čas zde zpívala třeba i Courtney Love. Na Wikipedii je k dispozici kompletnější seznam členů této kapely. Jakmile se ovšem kapela ustálí, je dobré zachovávat co nejmenší personální změny. A pokud už tedy je potřeba se někoho zbavit, není dobré se zbavovat „hlasu“ kapely. No a pokud k tomu dojde, můžeme tak velmi jednoduše zničit velkou kapelu.
Jeden příklad za všechny postačí. V roce 1996 zasáhla výrazná personální krize brazilskou hudební skupinu Sepultura. Konflikty mezi členy kapely vedly k odchodu zpěváka a rytmického kytaristy Maxe Cavalery. V devadesátých letech přitom Sepultura vydávala jedno skvělé album za druhým a známá producentka Sharon Osbourne se na její adresu vyjádřila následovně: „Než se Sepultura rozpadla, byla na tom skvěle – klidně mohla vystřídat Metalliku na trůně. Věčná škoda.“ (CAVALERA, Max: Od Sepultury k Soulfly. My bloody roots, Praha, 2014, s. 152).
Rozpad kapely byl samozřejmě zklamáním. U toho se nicméně nezůstalo. Zbytek kapely se rozhodl pokračovat bez Maxe Cavalery a sehnal náhradu v podobě amerického zpěváka Derricka Greena. V roce 1998 vydali v nové sestavě album Against. Green není vůbec špatný zpěvák, má velice zajímavý a charakteristický zpěv, ale vstupem do Sepultury si podepsal rozsudek neustálého srovnávání s předchozí tvorbou kapely. Řada fanoušků se již s novou Sepulturou nesmířila. Jak vyplývá z výše citovaného výroku Sharon Osbourne, naděje Sepultury zmizely s odchodem Maxe Cavalery.
Příklad hodný následování
Sepultura je odstrašující příklad, co se může s odchodem frontmana pokazit. Co ale dělat, když kapela přijde o zpěváka a sestava drží dobře? Tento hlavolam vyřešili v roce 2001 členové kapely Rage Against The Machine. Tu v říjnu roku 2000 opustil zpěvák Zack de la Rocha. Zbývající členové kapely nicméně chtěli pokračovat. Asi si ale uvědomovali, že v aktuální sestavě prostě nejsou Rage Against The Machine. Zpočátku vystupovali pod názvem Rage, v roce 2001 se k nim přidal zpěvák Chris Cornell (mimochodem výrazně spojený s Chesterem Bennigtonem). Tak vznikla úplně nová kapela jménem Audioslave.
Nová kapela s novým zpěvákem samozřejmě zněla výrazně jinak než Rage Against The Machine. Protože už to prostě nebyla kapela Rage Against The Machine, což si zbylí členové sestavy uvědomovali. Rebrand tu automatickou spojnici tak nějak smazal a nebyl příliš důvod srovnávat výkony obou zpěváků. Jednoduché, ale dle mého soudu nejlepší řešení nastalé situace.
Závěrem
Samozřejmě nelze paušalizovat. Některým kapelám změna frontmana prospěla. Takovým příkladem by mohli být Cannibal Corpse, nicméně to asi není úplně srovnatelné. Je ale faktem, že velké osobnosti v čele kapel se obtížně nahrazují. Chester Bennington je přesně takovým typem zpěváka. Těžko si představit, že by samotný pojem Linkin Parkfungoval bez ikonického zpěváka. Je to trochu jako situace kolem skupiny Queen. Adam Lambert nikdy nemůže plnohodnotně nahradit Freddieho Mercuryho. To si Lambert ostatně i uvědomuje, ale přesto nevylučuje možnost nového alba.
Popravdě, představa nového alba od Queen bez Mercuryho je dost zvláštní. A úplně stejně bych to viděl i s Linkin Park. Jsou nenahraditelné osobnosti a Chester je jednou z nich.
