Trumpovo hodnocení amerických prezidentů

Modernější terminologií by bylo možné tvrdit, že americký prezident Donald Trump vlastně vydal „tier list“ amerických prezidentů, čímž rozproudil veřejnou debatu. Vyšla řada podnětných komentářů, které se snaží rozkrýt motivace, které Trumpa vedly k vydání takové grafiky a samotný výběr prezidentů, které Trump hodnotil (viz zde). Žebříček nejlepších amerických prezidentů zaujal i česká média, články na toto téma vyšly kupříkladu Aktuálně.cz nebo iDnes.cz.

Seznam přináší řadu předvídatelných názorů. Asi nikoho nepřekvapilo, že egoista Trump se označil za nejskvělejšího prezidenta Spojených států, na jehož úspěchy nedosahují ani George Washington či Abraham Lincoln. Stejně tak nepřekvapilo, že jako nejhorší prezidenty uvádí poslední dva demokratické prezidenty Baracka Obamu a Joe Bidena. Trumpovo hodnocení amerických prezidentů však přináší řadu zajímavých momentů.

Je zajímavé, že Trump očividně přehodnotil některé své názory. Již v době první úspěšné kandidatury na prezidenta Spojených se Trump hlásil k zahraniční politice prezidenta Theodora Roosevelta, konkrétně pak citoval jeho slova, dle nichž mají Američané „mluvit zdvořile, ale mít u sebe pořádný klacek.“ (TRUMP, Donald J., Vraťme Americe její velikost, Praha 2016, s. 46) V minulosti se navíc k Teddymu Rooseveltovi přímo hlásil. Ještě letos v Severní Dakotě Trump prohlásil, že Roosevelta obdivuje a hledal mezi jeho a svojí osobností paralely. Zdá se proto zarážející , že zrovna Theodore Roosevelt se dostal do kategorie „Near Great“ a nesdílí tak nejvyšší dosažitelnou příčku s Washingtonem či Lincolnem.

Jako jednoznačný propad v mínění lze označit umístění Williama McKinleyho. Právě k jeho odkazu se totiž Trump v lednu 2025 hlásil ve svém inauguračním projevu a na stránkách Bílého domu je přejmenování nejvyšší hory Severní Ameriky Denali na Mount McKinley odůvodněno oslavným životopisem prezidenta McKinleyho, v němž je zdůrazňována jeho politika na ochranu amerického trhu či vítězství ve španělsko-americké válce (a samozřejmě Trumpova oblíbená celní politika). Nyní se William McKinley podle Trumpa nachází v záplavě průměrných prezidentů. Mimo jiné společně s prezidentem Billem Clintonem, s nímž Trumpa pojí poněkud zvláštní vztah.

Překvapivý je i nadstranický charakter Trumpovy grafiky. Mezi jeho favority se tak lehce překvapivě vyskytuje demokratický prezident Franklin D. Roosevelt, naopak mezi nejhoršími prezidenty je republikán Ulysses Grant. Na druhou stranu překvapení z Rooseveltovy pozice možná není na místě, neboť Trump se na adresu tohoto prezidenta již jednou vyjádřil pozitivně.

Mě osobně na seznamu nezaujalo ani tak to, kdo je jak hodnocený, ale spíš zarážející absence některých významných prezidentů Spojených států amerických. Trump totiž ze své grafiky vynechal Harryho Trumana, Dwighta Eisenhowera, Johna F. Kennedyho, Lyndona B. Johnsona, Richarda Nixona, Ronalda Reagana, George H. W. Bushe a George W. Bushe. To je naprostá většina prezidentů od smrti Franklina D. Roosevelta do nástupu Baracka Obamy. V celém tomto období si současný americký prezident vzpomněl jen na Jimmyho Cartera a Billa Clintona.

Obzvlášť zarážející je absence republikánského prezidenta Ronalda Reagana. Trump v minulosti používal vymyšlený citát, který připsal právě Reaganovi. Později navíc na informačních cedulích u amerických prezidentů v Bílém domě označil Reagana za svého velkého fanouška. Přesto se neváhal vymezit vůči Reaganovu přístupu k trhu, takže nějaké snížení hodnocení by v tomto případě od Trumpa bylo očekávatelné. Jeho absence je však více než překvapivá.

Proč však tito prezidenti v grafice chybí? Jednu možnost nabídl komentátor CNN Aaron Blake, podle nějž grafika nápadně připomíná starší zpracování z magazínu Life z roku 1948. V takovém případě by však byla otázka, proč doplnil pouze Cartera, Clintona, Obamu a Bidena. V četných Trumpových vyjádřeních se totiž lze setkat s odkazy na další americké prezidenty. Konkrétně Johna F. Kennedyho označil za druhého nejlépe vypadajícího prezidenta.

Na celé situaci jsou nakonec nejpodivnější absolutně nekonzistentní postoje, které Trump zastává. Krátce po vydání seznamu totiž vydal stručnější AI vygenerovanou grafiku, v níž Wilsona řadí mezi „pět prezidentů, kteří zničili Ameriku“. Wilsonovým hříchem měla dle Trumpa být byrokracie. Kuriózní je, že na této grafice patrně ještě pokleslo Trumpovo mínění o Jamesi Buchananovi, který byl původně jen podprůměrným prezidentem, ale nově se dostal mezi nejhorší prezidenty.

Na nové grafice je však ještě jedna změna, která je mnohem podstatnější. Na scénu se konečně vynořuje Ronald Reagan, u nějž Trump vyzdvihuje sílu. Nezbývá než se ptát, proč Reagan nebyl zmíněn již dříve. Zapomněl Trump zmínit jednoho z nejznámějších republikánských prezidentů 20. století úmyslně, či šlo o náhodu? Těžko říct.

Nehodlám nijak blíže hodnotit Trumpovy postoje a názory na americké prezidenty. Osobně však shledávám zajímavou jednu věc, a to sice jakýsi návrat Američanů za oceán a návrat k tomu, co bylo v historiografii pojmenováno jako izolacionismus. Nemohu se totiž zbavit dojmu, že vynechání většiny prezidentů z let 1945-2009 v grafice přeci jen není náhodné. Přijde mi, že se Američané dlouhodobě obracejí ke své starší politice, která byla charakteristická snahami omezit svou politiku na americký kontinent. Tyto tendence byly patrné zvláště v situaci okolo Venezuely na začátku roku 2026. V tomto kontextu lze říct, že ožívá trochu jiná Amerika, než na jakou jsme si v Evropě od roku 1945 možná až příliš zvykli. Proto je pro současného amerického prezidenta primární odkázat se k prezidentům tohoto staršího období. Proto mu přijde odkaz k Jamesi K. Polkovi podstatnější, než řešit svůj vztah k poválečným prezidentům.

Na druhou stranu je pravdou, že na seznamu lze nalézt rovněž prezidenty, s nimiž se izolace Spojených států amerických rozhodně nedá jednoznačně spojit, ať už jde o Woodrow Wilsona, jenž jako první prezident zavítal během vykonávání úřadu do Evropy, či Franklin D. Roosevelt, jehož politika vůči Evropě v letech druhé světové války rovněž nebyla izolacionistická. Oba jsou přitom Trumpem hodnoceni velmi pozitivně, i když u Wilsona se projevuje jisté nejednoznačné pojetí.

Obecně je vždy zajímavé, když se politici vyjadřují k historii svého národa. Trumpovo seřazení amerických prezidentů bezesporu je zajímavým počinem. Samozřejmě na něj však nelze nahlížet jako na kritickou analýzu kvality jednotlivých amerických prezidentských administrativ, ale určitě nabízí zajímavý náhled do toho, jak současný prezident vnímá historii.