Článek
Upřímně nevím, proč se takové závody v dnešní době ještě konají. Copak někoho může bavit sledovat bandu nevzrostlých žokejů, jak řežou koně hlava nehlava po celé trati? Jen proto, aby si kůň zlomil vaz, případně chcípl vyčerpáním?
Chápu, že když se běžel první ročník v roce 1874, tak moc jiné zábavy nebylo. Fotbal byl teprve v plenkách, hokej v nedohlednu a automobilové závody byly výjev ze sci-fi literatury. Štvaní koní po trati tak bylo asi vrcholnou zábavou smetánky té doby.
Nicméně jsme o 149 let dále, ale tahle krutá „zábava“ je tu mezi námi stále. Bohužel, dokud má sledovanost, zájem o lístky, zájem sponzorů a závodníků, tak tu asi bude napořád. Přitom by se dalo udělat na závodišti tolik jiných variací, bez rizika pro zvířata, která to nedělají dobrovolně, ale protože chce člověk. Za dobu Velké pardubické už zemřelo téměř 70 koní. Žokej? Ani jeden.
Ostatní varianty by mohly být daleko veselejší. Proč například neběží sami žokejové? Jen tak, ustrojení v těch jejich oblečkách? Mohli by se švihat bičíkem k lepšímu výkonu. Byl bych na ně zvědavý na Taxisu. Třeba by si k pobavení koní taky někdo zlomil vaz.
Ještě veselejší by pak mohla být varianta obrácených rolí. Žokejové a koně na jejich zádech. Jenomže to zase hrozí smrtí vyčerpání žokeje hned za startem.
A proč tam rovnou nejezdit na motorkách? Vždyť to by bylo na koukání daleko zábavnější a napínavější.
Nápady na změnu je třeba brát trochu s nadhledem. Závody, či nedejbůh zápasy jakýchkoliv zvířat v dnešní době stojí za zamyšlení. Aneb nechť si lidé huntují zdraví z vlastní vůle a nenutí k tomu zvířata.
