Článek
Neplánoval jsem zaváhat ani půlden a ještě po návratu z pětipiva jsem se jal hru stáhnout a nainstalovat. První verze, kterou si pamatuji, byla CSM 2001, která tenkrát byla šířena na CD příloze časopisu LEVEL. Již tenkrát mě neskutečně bavilo vzít si klub v rámci několika lig v Evropě a putovat s ním v lize, i evropských pohárech.
Doslova nejlepší verze ale byla CSM 2002 FE, ve které byla možnost kromě klasického hraní i zahrát si scénáře. Ty byly rozmanité - od jednoho, kde hráč musel zopakovat Galáskovu klubovou cestu, přes pád Realu Madrid, až po vytažení Alaves zpět na vrchol. Dvojicí vad na kráse bylo omezení kariéry na 16 sezón a menší množství lig - navíc s omezením jen na 1. a 2. ligy daných zemí.
K mému údivu v nejnovější verzi CSM 2022 zůstává vše skvělé, co si vybavuji z dětství a navíc je zde možnost hrát až 40 sezón ve více než 100 různých soutěžích od Albánie, přes Surinam, Fiji, Japonsko až po Kyrgyzstán.
CSM menu zemí
A heuréka! Ve spoustě států je možnost hraní třetí ligy. U Česka a Slovenska je to téměř samozřejmost, ale například u Malty, nebo Faerských ostrovů, mě tato možnost poměrně překvapila. Navíc ve hře zůstalo vše skvělé. Tedy intuitivní ovládání a menu, poměrně svižná hratelnost a hlavně všudypřítomné napětí a očekávání v každém významném zápase.
Po pár odehraných sezónách jsem naplno docenil i další, spíše estetické novinky. V čele všeho tkví síň slávy, kde se můžete kochat nad dosaženými úspěchy a virtuálními poháry. Krom toho se ve hře každoročně uděluje i Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety.
CSM síň slávy
Scénáře jsou ve hře taktéž stále, navíc je jich v současnosti podstatně větší množství a jejich variabilita je snad ještě větší, než si pamatuji. Některé jsou jednoduché, některé zase vypadají dost obtížně. Jestli je však někdo dokázal dohrát všechny, tak mu tleskám.
Hru hraji již několik dnů a stále se jí nemůžu nabažit. Když mě náhodou omrzí boje v Evropě, vždy je tu ještě možnost hraní severoamerické LM, případně i jihoamerické Copa Libertadores a Copa Sudamericana. Za neskutečně dobře odvedenou práci mi tak nezbývá nic, než smeknout klobouk před jediným autorem Petrem Vašíčkem a jeho soupiskářským týmem.
