Článek
Spor o jedno jediné jmenování dokázal na začátku roku 2026 na několik týdnů ovládnout českou politiku — a nakonec skončil u policie. V jeho středu stály dvě textové zprávy, které si mezi sebou vyměnili ministr zahraničí a poradce hlavy státu.
Spor o jednoho ministra
Motoristé sobě v koaliční vládě prosazovali, aby se ministrem životního prostředí stal poslanec Filip Turek. Prezident Petr Pavel se jmenováním otálel — Turkovu nominaci provázely kontroverze, veřejné petice odborníků i demonstrace na Hradčanském náměstí. Předseda Motoristů a zároveň ministr zahraničí Petr Macinka se podle svých slov snažil svého kandidáta prosadit, komunikací se samotným prezidentem i s jeho spolupracovníky. Napětí vyvrcholilo v noci, kdy Macinka napsal dvě zprávy prezidentovu poradci Petru Kolářovi — přestože znal i oficiální adresu Kanceláře prezidenta republiky.
Zprávy, které skončily na tiskovce
V textech Macinka avizoval, že pokud prezident do středy nepřistoupí na jednání o Turkovi, „důsledky ho velice překvapí“. Psal také o tom, že je odhodlaný k maximalistickým krokům a že za Turka bude bojovat brutálně a bez skrupulí. Zmínil přitom, že v postupu má podporu premiéra Andreje Babiše i předsedy SPD Tomia Okamury, a nechal zaznít i narážku na dodávky letounů L-159 pro Ukrajinu. Pavel zprávy dostal ráno od Koláře, svolal mimořádnou tiskovou konferenci a celý jejich obsah zveřejnil — s odůvodněním, že jde o mimořádně závažnou informaci, kterou by měla znát veřejnost.
Vydírání, nebo politické vyjednávání?
Prezident zprávy označil za pokus o politické vydírání, prohlásil, že na něj zastrašování neplatí, a podal podnět bezpečnostním složkám. Opozice reagovala ostře — předseda ODS Martin Kupka mluvil o mafiánských praktikách, šéf STAN Vít Rakušan o gangsterských metodách a šéf TOP 09 Matěj Ondřej Havel o tom, že u Motoristů „zešíleli“. Macinka se hájil tím, že šlo o běžnou součást politického vyjednávání, odmítl, že by prezidenta vydíral, a omluvit se odmítl i s odstupem týdnů — podle svých slov omlouvat se nehodlá.
Právníci i politici se přeli, kdo pochybil víc
Debata se netočila jen kolem toho, co napsal Macinka, ale i kolem toho, jestli udělal dobře prezident, když soukromé zprávy zveřejnil. Místopředseda Sněmovny Patrik Nacher (ANO) prohlásil, že takovou zprávu by sám nikdy nenapsal, ale zároveň by ji na místě prezidenta nezveřejnil tímto způsobem — podle něj obě strany „přestřelily“. Politolog Jan Charvát naopak Pavlův krok označil za správný, protože jmenování ministra je věc veřejná, ne soukromá korespondence. Právníci upozorňovali, že prokázat trestný čin vydírání u dvou politiků bude komplikované, protože orgány musí posoudit i to, že jde o standardní součást politického vyjednávání, byť v neobvykle ostré podobě.
Jak to dopadlo
Turka nakonec ministrem životního prostředí nejmenoval nikdo — Motoristé místo něj navrhli poslance Igora Červeného, kterého prezident bez problémů jmenoval, zatímco Turek zůstal vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal. Policejní Národní centrála proti organizovanému zločinu obsah zpráv půl roku prověřovala, v dubnu 2026 ale případ odložila — trestný čin v nich neshledala, přičemž rozhodnutí zatím nebylo pravomocné. Stejně tak úředníci pražské městské části posoudili zprávy jen jako součást politického sporu, ne jako přestupek. Právně tedy z celé kauzy nakonec nezbylo nic. Zůstala jen samotná slova, která si ministr napsal vlastní rukou uprostřed noci a která se stala jedním z nejcitovanějších dokladů toho, jak nová vláda uvnitř sebe řeší neshody.
