Článek
V říjnu 1993, tři měsíce po třetím titulu NBA v řadě, Michael Jordan na vrcholu kariéry znenadání oznámil konec. O půl roku později svět překvapil ještě víc, když se přihlásil do baseballového klubu Birmingham Barons, tedy do druhé nejvyšší americké ligy, kde hrál před zlomkem diváků, na které byl zvyklý, a s průměrem odpalů kolem dvou set. Historku, proč nejslavnější basketbalista planety najednou zmizel do provinčního baseballu, si sportovní svět dodnes vypráví dvěma úplně odlišnými způsoby.
Teorie o tajném osmnáctiměsíčním trestu
Jordan byl už tehdy známý vysokými sázkami v golfu i pokeru a NBA proti němu krátce před jeho odchodem vedla vyšetřování kvůli hazardu. Ve vyšetřovacích materiálech se objevily šeky podepsané Jordanem, které se našly v kufříku zavražděného ručitele za kauce, a podle svědků u ligy měli Jordanovi blízcí spolupracovníci telefonicky zjišťovat sázkové kurzy na zápasy. Na tiskové konferenci k odchodu z ligy navíc Jordan prohlásil, že by se snad mohl vrátit, kdyby mu to dovolil šéf ligy David Stern, což vyznělo podezřele. Liga přitom vyšetřování formálně uzavřela jen pár dní po jeho oznámeném konci. Z těchto střípků vznikla teorie, která koluje internetem dodnes: Stern měl Jordana potrestat tajným osmnáctiměsíčním zákazem činnosti a dovolit mu, aby si ho odbyl jako dobrovolný odchod k baseballu, zatímco liga výměnou zamete vyšetřování pod koberec.
Proč to nedává smysl
Jordan i Stern teorii veřejně a opakovaně popřeli, naposledy společně v dokumentu The Last Dance z roku 2020. Podle Sterna vlastní vyšetřování neprokázalo, že by Jordan sázel na zápasy, jen že hrál o peníze v golfu. Liga navíc v roce 2010 jednomyslně schválila Jordanovi koupi klubu Charlotte Bobcats, což by u hráče se skutečně vážným hazardním problémem sotva prošlo. Prakticky nepředstavitelné je i to, aby se tajemství takového rozsahu, o kterém by muselo vědět nejmíň několik desítek lidí, udrželo pod pokličkou po tři desetiletí, aniž by kdy unikl jediný přímý důkaz. Skutečný důvod byl mnohem prostší a smutnější. Jordanova otce Jamese v červenci 1993 zavraždili při přepadení auta, jen pár měsíců před synovým odchodem z NBA. Jordan později řekl, že o konci kariéry uvažoval už předtím, ale otcova smrt rozhodnutí uspíšila. Baseball si navíc nevybral náhodou, jeho otec si vždycky přál, aby syn hrál profesionálně právě tenhle sport, a Jordanův návrat k němu byl podle jeho vlastních slov jedním ze způsobů, jak se s otcovou ztrátou vyrovnat.
Návrat po osmnácti měsících
V baseballu Jordan zářil jen napůl, po jedné sezóně u Barons se do NBA vrátil v březnu 1995 slavným dvouslovným faxem novinářům, ve kterém stálo jen I'm back. Bulls s ním pak vyhráli ještě tři další tituly v řadě. Teorie o tajném trestu ale mezitím žila dál a s nástupem sociálních sítí ještě zesílila, protože nabízí uhlazenější a méně bolestnou verzi příběhu než skutečnost, ve které se jeden z nejslavnějších sportovců planety musel se ztrátou otce vyrovnávat úplně stejně bezmocně jako kdokoli jiný.
Rozdíl mezi konspirací a skutečností tu vlastně vypovídá víc o divácích než o Jordanovi samotném. Tajná dohoda mezi hvězdou a šéfem ligy zní jako vzrušující zákulisní příběh, který dává smysl a má jasného viníka. Skutečnost, že nejlepší basketbalista své generace na pár měsíců ztratil chuť do hry, protože mu zavraždili otce, je jenom smutná, a smutné příběhy se hůř sdílejí. Stern to shrnul jednou větou, když teorii označil za folklor a městskou legendu, pro kterou nikdy neexistoval jediný důkaz. Otázka, kterou si čtenář může položit sám, zní, proč se nám verze s utajovaným spiknutím pořád líbí víc než verze, ve které je slavný člověk prostě jenom člověk.
