Článek
Roald Dahl, autor Karlíka a továrny na čokoládu nebo knihy Matylda, prošel před spisovatelskou dráhou dvěma zcela odlišnými životy. Nejdřív jako stíhací pilot britského letectva bojoval nad severní Afrikou a Řeckem, po zranění ho pak britská tajná služba poslala do Washingtonu, kde měl svádět bohaté a vlivné Američanky.
Havárie v poušti a boje nad Řeckem
Dahl vstoupil do RAF v roce 1939 a po pár měsících výcviku ho poslali rovnou do boje, přestože s konkrétním typem letounu, stíhačkou Gloster Gladiator, prakticky neměl žádný formální výcvik. Na podzim 1940 se ztratil nad egyptskou pouští, došlo mu palivo a musel nouzově přistát, při tvrdém dopadu si vážně poranil hlavu a dočasně oslepl. Po zotavení se v roce 1941 vrátil zpátky do akce a bojoval v bitvě o Athény během řecké kampaně, kde se stal stíhacím esem s nejméně pěti potvrzenými sestřely. Opakované bolesti hlavy a mdloby ve vzduchu ho ale nakonec přinutily k odchodu z aktivní služby a návratu do Británie, mimo jiné i proto, že svou výškou přes dva metry v malých kokpitech dobových letadel doslova nezapadal a vysloužil si přezdívku Dlouhán. V dopisech i pozdější autobiografii Šel jsem sólo popisoval bitvu o Athény jako chaotický souboj hrstky zastaralých britských strojů proti mnohonásobné německé přesile, ve kterém během jediného dne padli hned čtyři jeho kolegové z perutě, včetně tehdejšího nejúspěšnějšího stíhače Commonwealthu Pata Pattlea.
Ze sokolníka salonů se stal britský agent
Zpátky v Londýně se nudil, dokud ho náhodné setkání s náměstkem ministra letectví Haroldem Balfourem nenasměrovalo jako pomocného leteckého atašé na britské velvyslanectví ve Washingtonu. Charismatický a nápadně vysoký důstojník se rychle stal oblíbencem washingtonské smetánky. Podle knihy historičky Jennet Conantové Nepravidelní byl krátce poté naverbován kanadským špionážním šéfem Williamem Stephensonem, krycím jménem Intrepid, do sítě britské tajné koordinace zvané BSC, tedy neoficiální pobočky MI6 v USA. Jeho úkolem bylo oslabovat izolacionistické nálady mezi americkými politiky a novináři, mimo jiné i tím, že sbíral informace přímo od manželek a partnerek vlivných mužů na večírcích vysoké společnosti. Mezi jeho kontakty patřily i miliardářky jako Millicent Rogersová z rodiny Standard Oil nebo kosmetická magnátka Elizabeth Ardenová. Síť BSC sídlila v newyorském Rockefellerově centru, kde si budovu tou dobou fakticky dělila s agenty FBI, americké OSS i sovětskými špiony, takže šlo o jedno z nejhustěji prošpehovaných míst tehdejšího světa. Dahl se během pobytu spřátelil i s dalším pozdějším spisovatelem, důstojníkem námořní rozvědky Ianem Flemingem, budoucím tvůrcem Jamese Bonda, se kterým se pohyboval ve stejných kruzích.
Dahl při své špionážní práci nezahálel ani literárně, právě v této době napsal svůj první publikovaný text o vlastní havárii v poušti, který zaujal spisovatele C. S. Forestera natolik, že mu pomohl k otištění v americkém časopise. Ve volných chvílích si také vymyslel postavičky škodolibých skřítků zvaných gremlins, tradiční strašidla britských letců obviňovaná z technických poruch letadel, které později inspirovaly zájem samotného Walta Disneyho. Muž, který měl podle vlastních válečných zkušeností napsat příběh o čokoládovně plné kouzel, tak svou fantazii začal budovat doslova mezi schůzkami s vysoce postavenými zdroji americké politiky. Přestože byl Dahl formálně jen podřízeným diplomatem, díky svým kontaktům se dostal až na soukromá setkání s prezidentem Rooseveltem a jeho ženou Eleanor, což dokazuje, jak vysoko dokázala jeho kombinace šarmu, vtipu a vytrvalosti sahat.
