Článek
Broumovské stěny tvoří asi dvanáct kilometrů dlouhý pískovcový hřeben mezi Policí nad Metují a Broumovem. Odborně se takovému útvaru říká kuesta – nesouměrný hřbet, který se k jedné straně sklání mírně, zatímco na druhou spadá strmými, místy až padesátimetrovými skalními stěnami. Národní přírodní rezervací se staly už v roce 1956 a dnes chrání 638 hektarů téměř nedotčené krajiny.
Místo, které si pamatuje válku i pašeráky
Jméno Stěny je doložené už v roce 1213 v listinách břevnovského kláštera, tedy z doby, kdy se tahle krajina teprve začínala osidlovat. O pár století později se stejná místa proměnila v bojiště: v roce 1758 tu pandurské oddíly rakouského generála Laudona odrazily útok pruské armády korunního prince Mořice. Dnes po bitvě nezbylo nic než ticho a zalesněný hřeben, kterým se dá projít, aniž byste potkali živou duši.
Blízkost státní hranice tu navíc po desetiletí formovala i každodenní život. Kdo zná podobné pohraniční kraje, ví, že skalní labyrinty a husté lesy odjakživa lákaly nejen turisty, ale i lidi, kteří se snažili zůstat neviditelní – ať už během válek, nebo později za železné opony. Dnes je hranice jen čárou na mapě, ale krajina si tu neklidnou minulost pořád nese v názvech míst i v tichu, které na hřebeni panuje.
Co uvidíte cestou
Klíčovým bodem hřebene je vrch Hvězda, kde stojí barokní kaple Panny Marie Sněžné z let 1723 až 1733 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera – tedy architekta, jehož jméno jinak znají spíš návštěvníci pražských kostelů než turisté v pohraničních lesích. Odtud je i jeden z nejhezčích výhledů do Broumovské kotliny a na polské hory za hranicí.
Vyhlídka_Supí_koš1
Kdo pokračuje dál, narazí na Kovářovu rokli s Mariánskou jeskyní, na skalní hřiby u osady Slavný, vzniklé tím, že spodní, méně odolná vrstva pískovce zvětrala rychleji než ta horní, nebo na Kamennou bránu, jeden ze symbolů celé oblasti. Nejvyšším bodem je Božanovský Špičák s nadmořskou výškou 773 metrů, odkud je za jasného počasí vidět až ke Krkonoším a hluboko do polského vnitrozemí.
Cesty jsou dobře značené a zvládne je i běžný turista bez horolezecké výbavy, přesto se tu člověk snadno na chvíli ztratí – ne z nebezpečí, ale proto, že hřeben nabízí desítky odboček k dalším vyhlídkám a roklím, které v žádném letáku nejsou zvýrazněné tučně.
Kdy a jak se tam vydat
Nejpohodlnější přístup vede z parkoviště u vrcholu Hvězda, kam se dá dojet z Police nad Metují přes Hlavňov. Odtud je hřeben volně přístupný celoročně a bez vstupného, značené trasy dovedou návštěvníka až do Broumova. Nejkrásnější bývá oblast na jaře a na podzim, kdy skalní stěny nezakrývá husté listí a rokle mají tu správnou tajemnou atmosféru – v létě sem naopak míří spíš cyklisté, kteří zvládnou i náročnější okružní trasu po celém hřebeni.
Krajina navíc žije i mimo skalní útvary. Devadesát procent zdejších lesů tvoří smrkové porosty s příměsí buku a břízy, ve skalních stěnách hnízdí sokol stěhovavý a výr velký, a kdo má štěstí, potká na prosluněných místech ještěrku živorodou nebo v roklích mloka skvrnitého. Z bezmála šedesáti druhů savců žijících na Broumovsku jich polovina najde domov přímo v téhle rezervaci.
Proč sem lidé nejezdí
Odpověď je jednoduchá: Adršpašsko-teplické skály jsou blíž hlavní silnici, mají parkoviště přímo u vstupu a jsou v každém průvodci na první straně. Broumovské stěny čekají o pár kilometrů dál, bez turniketů a bez front. Kdo se tam přesto vydá, získá to, co v přeplněných skalních městech dnes už těžko – ticho, a pocit, že krajinu objevuje sám, i když sem lidé chodí už osm set let.
