Článek
Medojed kapský neváží ani patnáct kilogramů, přesto se podle Guinnessovy knihy rekordů dlouhodobě drží v pozici nejnebojácnějšího zvířete světa. Loví jedovaté hady, kterým by uštknutí zabilo většinu podobně velkých savců, a nezalekne se ani soupeře několikanásobně většího, jako je lev. Za jeho pověstnou drzostí přitom stojí konkrétní, vědecky popsaná genetická úprava.
Malý na výhled, velký na odvahu
Medojed kapský (Mellivora capensis) je šelma z čeledi kunovitých, jediný žijící zástupce svého rodu i podčeledi. Tělo měří 60 až 77 centimetrů, s ocasem až kolem metru, a váží 6 až 15 kilogramů, samci bývají znatelně větší než samice. Má robustní stavbu, plochou hlavu, mohutné čelisti a silné přední tlapy s dlouhými drápy uzpůsobenými k hrabání nor. Latinský rodový název Mellivora znamená doslova „požírač medu“, druhové jméno capensis odkazuje na Kapsko v Jižní Africe, kde byl druh poprvé popsán v roce 1776. Anglické honey badger i české medojed vycházejí ze stejné obliby v medu a včelích larvách, búrští osadníci mu dali jméno ratel podle chrastivého zvuku, který vydává. Rozšířen je na většině Afriky a v části Blízkého východu a jižní Asie včetně Indie.
Proč mu hadí jed neublíží
Jedovatí hadi jako kobry, mamba černá nebo zmije útočná tvoří podle některých odhadů až polovinu medojedovy kořisti. Pokud ho had uštkne, může na několik hodin upadnout do stavu podobného bezvědomí, po jeho odeznění se ale obvykle vzpamatuje a klidně pokračuje v lovu, případně sní i hada, který ho uštkl. V roce 2015 popsal tým Danielle Drabeckové z Minnesotské univerzity v časopise Toxicon konkrétní molekulární mechanismus této odolnosti. Na nikotinovém acetylcholinovém receptoru, na který se váže hadí alfa-neurotoxin a blokuje tím přenos nervových signálů do svalů, má medojed na klíčovém místě záměnu jedné aminokyseliny, tryptofan je nahrazený argininem. Díky tomu se toxin na receptor prakticky nemá jak navázat. Stejná záměna se podle výzkumu nezávisle vyvinula ještě u promyk, ježků a dokonce i u prasat, což je učebnicový příklad takzvané konvergentní evoluce, kdy různé druhy dojdou evolučně ke stejnému řešení stejného problému.
Souboje se lvy a jiné legendy
Kolem medojeda kolují desítky historek, ne všechny se ale dají doložit. Potvrzené jsou případy, kdy menší medojed úspěšně zahnal od kořisti i skupinku lvic, díky kombinaci agresivity, vytrvalosti a silné, pružné kůže, kterou dokáže při napadení pootočit v podstatě naruby a vykroutit se soupeři ze sevření čelistí. Bizarnější legendy, například že medojed útočníkům cíleně kouše do rozkroku, seriózní výzkum nikdy nepotvrdil, i když se mezi africkými průvodci a rangery tahle historka tradičně vypráví dodnes. Jistá je jeho všežravost, kromě hadů loví i hlodavce, ptáky, ještěrky, žáby, štíry a hmyz, a k tomu nepohrdne kořínky ani ovocem.
Kouř na včely a otevřená branka
Jméno medojed dostal podle skutečné záliby v medu a včelích larvách. Při plenění hnízd divokých včel využívá výměšky svých análních žláz, kterými hmyz částečně uklidní podobně, jako to dělá kouř používaný lidskými včelaři. Medojed patří také mezi savce s překvapivě vyspělým řešením problémů. Ze zajetí je zdokumentovaný případ dvojice medojedů v jihoafrické rezervaci, kteří se naučili používat klacky, kameny i hromádky bláta k tomu, aby se dostali přes elektrický ohradník a jiné překážky svého výběhu, včetně otevírání závory dveří. Podobná vynalézavost z něj dělá oblíbený objekt pozorování u etologů zabývajících se inteligencí šelem.
Odvážný, ale ne nezranitelný
Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí medojeda kapského mezi málo dotčené druhy, tedy aktuálně přímo neohrožené vyhynutím. Lokálně ale jeho počty klesají kvůli ubývání přirozeného prostředí a nízké reprodukční schopnosti, samice rodí po šesti až osmi týdnech březosti obvykle jen jedno až dvě mláďata. Medojedi navíc bývají zabíjeni farmáři kvůli škodám na včelínech a drůbeži, přestože podle dostupných pozorování útoky na hospodářská zvířata nejsou tak časté, jak se traduje. I nejnebojácnější zvíře na světě tak nakonec čelí hrozbě, se kterou si žádná genetická odolnost poradit nedokáže, totiž mizející krajině, ve které by mohlo žít.
Medojed kapský je tak trochu paradox přírody, drobná šelma s odvahou, která neodpovídá jeho velikosti, a s genetickou výbavou, jež by v lecčem mohla inspirovat i medicínský výzkum odolnosti vůči hadím jedům u lidí. Zůstává ale především připomínkou toho, že v evoluci často nerozhoduje síla, ale to, jak dobře se dokáže druh vypořádat s hrozbami, které by jiné zabily.
Zdroje
https://autorskesperky.com/blog/post/medojed.html
