Článek
Sopka Mont Pelée na karibském ostrově Martinik dávala světu najevo, že se chystá k mohutné erupci, celý měsíc předem. Už 2. dubna 1902 si lidé všimli nových parních průduchů na jejím vrcholu, koncem dubna se přidaly otřesy a popadávající popel. Přesto tehdejší guvernér Louis Mouttet evakuaci města rezolutně odmítl, mimo jiné kvůli druhému kolu parlamentních voleb naplánovanému na 11. května, které nechtěl kvůli panice v obyvatelstvu narušit. Úřady navíc lidi ujišťovaly, že jediným rizikem je pomalu tekoucí láva, před kterou by měli dost času utéct. Ráno 8. května v 8:02 dopoledne se ukázalo, jak tragický to byl omyl.
Varování, kterým nikdo nevěřil
Ještě 5. května, tedy tři dny před katastrofou, se ze svahu sopky sesunul bahnotok, který zničil cukrovarnický mlýn a zabil několik desítek lidí. Místní noviny Les Colonies přesto obyvatele ujišťovaly, že další nebezpečí nehrozí, a odkládaly vydání s odůvodněním, že by mohlo vyvolat zbytečnou paniku těsně před volbami. Část obyvatel z okolních vesnic se dokonce raději stěhovala přímo do Saint-Pierre v domnění, že větší město bude bezpečnější než osamocené usedlosti na úbočí sopky. Geologové tehdejší doby navíc neměli s podobným typem erupce žádnou zkušenost, jejich představy o sopečném nebezpečí vycházely téměř výhradně z pomalu tekoucí lávy italského Vesuvu, a katastrofa podobného rozsahu byla podle pozdějších historiků vulkanologie prostě mimo jejich představivost.
Tři minuty, které zabily celé město
Sopka toho rána vychrlila takzvaný žhavý mrak, tedy proud rozžhaveného plynu, popela a horniny o teplotě přes tisíc stupňů Celsia, který se po svahu řítil rychlostí kolem tří set kilometrů za hodinu. Do přístavního města Saint-Pierre, tehdy pyšně přezdívaného Paříž Karibiku s bezmála třiceti tisíci obyvateli, dorazil mrak během necelých tří minut. Síla výbuchu odhodila i masivní kamenné sochy o několik metrů od jejich podstavců, přeživší popisovali, že vzduch byl tak rozžhavený, že lidem doslova vzplály plíce po jediném nádechu. V přístavu shořelo nebo se převrátilo přes patnáct lodí, jejich vraky dodnes leží na mořském dně jako potápěčská atrakce.
Muž, kterého zachránila vlastní vězeňská cela
Z odhadovaných devětadvaceti tisíc obyvatel Saint-Pierre přežilo podle tradované verze jen naprosté minimum lidí. Nejznámějším z nich je Ludger Sylbaris, muž odsouzený za bodnutí přítele mačetou, kterého tlusté kamenné zdi podzemní vězeňské cely bez oken ochránily natolik, že přežil, ačkoliv utrpěl vážné popáleniny a čtyři dny čekal na záchranu, než ho vyprostil pátrací tým přilákaný jeho voláním o pomoc. Po propuštění se proslavil natolik, že později jezdil s cirkusem Barnum and Bailey jako muž, který přežil den posledního soudu. Druhým tradovaným přeživším byl Léon Compère-Léandre, kterého ochránila poloha domu na samém okraji města.
Novější historický výzkum ale ukazuje, že populární verze o pouhých dvou přeživších je zjednodušená. Několik desítek dalších lidí zachytila jen okrajová část žhavého mraku a přežilo s těžkými popáleninami, jejich jména a osudy se ale nikdy pořádně nezaznamenaly a mnozí na následky zranění později zemřeli. Katastrofa nakonec položila základ celé moderní vulkanologii jako vědního oboru, francouzský geolog Alfred Lacroix pro daný typ ničivého výbuchu vymyslel označení žhavý mrak a erupce tohoto druhu se dodnes odborně nazývají pelejské, přímo podle jména sopky, která si vyžádala tolik obětí. Když sopka vybuchla znovu v roce 1929, obyvatele už tentokrát včas evakuovali a nezemřel nikdo.
Zdroje
HISTORY — Mount Pelée begins to erupt, burying Caribbean city — https://www.history.com/this-day-in-history/may-8/volcanic-eruption-buries-caribbean-city
EARTH Magazine — Benchmarks: May 8, 1902: The deadly eruption of Mount Pelée — https://www.earthmagazine.org/article/benchmarks-may-8-1902-deadly-eruption-mount-pelee
The Vintage News — Only one man out of 30,000 people survived when the Mount Pelee volcano erupted — https://www.thevintagenews.com/2016/11/02/only-one-man-out-of-30000-people-survived-when-the-mount-pelee-volcano-erupted-in-1902/
